Tajemný třpyt drahokamů okouzloval člověka odedávna. Nemalou měrou k tomu přispěla i velmi stará víra v magickou, uzdravující, obšťastňující a osvěcující moc drahých kamenů. Pro svoji výjimečnost a vzácnost bývaly symbolem bohatství a moci. Síla drahých kamenů byla využívána v léčitelství a magii kultur celého světa.

Starověká tradice se přenesla také do středověkého myšlení. Zatímco u starověkých autorů se čas od času setkáváme také i s pochybnostmi ohledně léčivé moci těchto kamenů, ve středověku si drahé kameny získaly zastání těch největších církevních autorit a současně rovněž i vzdělanců.

Úloha lapidářů

Údajné zázračné vlastnosti drahých kamenů a veškeré znalosti o nich se ve středověku sepisovaly do knih. Tyto tzv.

lapidáře, obsahující popis jak magického, tak i lékařského využití jednotlivých kamenů, vznikaly na objednávku šlechtických a panovnických dvorů.

Některé lapidáře obsahovaly taktéž okultní nebo i astrologické vlastnosti těchto kamenů, až do dnešních dnů přežívající v moderních přehledech drahých kamenů, určených pro jednotlivá znamení zvěrokruhu.

„Kniha kamenů“

Mimo běžné středověké lapidáře stojí dílo Hildegardy z Bingenu, která se neopírala o starověké a středověké církevní autority, nýbrž o vlastní extatické prožitky a léčitelské zkušenosti, jinak ovšem za základ většiny lapidářů bývá považována takzvaná „Kniha kamenů“, pocházející z let 1067 až 1081, ve které francouzský biskup Marbode tvrdí, že Bůh udělil drahokamům ještě mnohem větší sílu a moc než bylinám.

Následoval pak výčet šedesáti drahých kamenů, společně s popisem jejich vlastností. Kupříkladu safíry a smaragdy bývaly v minulosti často vkusně zasazovány do zlatého nádobí, protože údajně dokázaly odhalovat případné jedy, zamíchané do podávaných pokrmů.

Víra v magickou moc trvá…

V pozdním středověku a zejména pak v renesanci se magické drahé kameny staly také i zálibou bohatých měšťanů, kteří věrně napodobovali životní styl šlechticů. Renesanční humanismus pak přinesl řadu dalších zásadních studií pro využití léčivé síly kamenů.

Víra v magickou moc léčivých kamenů byla nadále pěstována rovněž i v baroku a k jejímu částečnému útlumu prakticky dochází až v 19. století.