Průliv Arthur Kill, oddělující New York a New Jersey, je už pěknou řádku let domovem zhruba třicítky lodních vraků, odsouzených k postupné záhubě. Původně to přitom má být přesně obráceně.

Místo rzi se do lodí mají za 2. světové války zakusovat ruce dělníků. Kovové kolosy mají mít nový smysl života – být rozebrány a materiál z nich pak sloužit válečným účelům.

Lidé tak v dobré víře zaplní místo dosluhujícími plavidly, pracovníci ale podcení jejich počet a přestanou stíhat. Nabourané remorkéry, nákladní čluny nebo trajekty proto začnou pustnout, reznout a rozpadat se.

Některé z nich jsou přitom docela cennými historickými artefakty. Také kvůli tomu se místu říká „náhodné námořní muzeum“. Dnes je kolem areálu plot a veřejnost sem má vstup zakázán.

Řadě lidí je ale varovná cedule ukradená, a tak je možné na rozpadajících se torzech čas od času zahlédnout pohybující se postavu s fotoaparátem v ruce. Neodradí je ani fakt, že z několika vraků stále uniká palivo, oleje a další látky.

https://www.youtube.com/watch?v=4X93Mqk88EE