Vězně vykastruje a vezme mu ledvinu: Za řezničinou z Mauthausenu stojí Aribert Heim

I rakouský koncentrační tábor v Mauthausenu měl svého „doktora Smrt“. Nebyl jím nikdo jiný než Aribert Heim (1914–1992).

Do tábora 3. stupně, což bylo označení pro tábory s nejbrutálnějším zacházením s vězni, zavítal lékař SS v říjnu 1941 ve svých 27 letech, v táboře se zdržel jen po dobu šesti týdnů.

Bylo to období, kdy ještě nebyl Adolfem Hitlerem (1889–1945) zahájen provoz vyhlazovacích táborů v Polsku…

Vraždění ještě nemělo průmyslový charakter. Absence plynových komor v Mauthausenu znamenala, že lékaři SS redukovali počet lidí přímo na nemocničním lůžku.

Vše však muselo probíhat podle předpisů v souladu s řádem SS, bylo nutné vyplnit údaje – jméno, vymyšlenou chorobu a datum. Heim tak mohl zabít, koho chtěl a kdy chtěl.

Koncentrační a pracovní tábor Mauthausen patřil v třetí říši mezi vůbec největší.

Smrt v bílém plášti

Oběti si podle svědků vybíral metodicky. Na ošetřovnu odváděl vězně na operace, které nepotřebovali.

Jeden z přeživších hrůzných experimentů Karl Lotter, bývalý pracovník v nemocnici v Mauthausenu, vypověděl, že byl na sál přiveden asi osmnáctiletý muž, jenž měl pouze poraněnou nohu, Heim se jej ujal, použil lokální anestetika, celého ho otevřel, vykastroval a odebral ledvinu z těla.

To však zdaleka ještě nebyl konec, posmrtně mu uřízl hlavu a tu vyvařil pro lepší odstranění kůže a masa, ona lebka našla využití coby těžítko na pracovním stole či posloužila jako dárek, Heimovi se totiž líbil dokonalý chrup vězně.

Na rozdíl od Mengeleho, jenž prováděl v Osvětimi lékařské experimenty pro Říši v rámci pseudovědeckého výzkum, Heim tak činil pro vlastní potěšení, dalo by se říci, že byl takovým sériovým vrahem.

Zvrácený Heim si prý na svůj stůl jako těžítko pokládal i lebky umučených vězňů.

Zvrácené násilnické sklony

Likvidace vězňů probíhala ponejvíce na ošetřovně, které se přezdívalo „revír“. Kdo sem zavítal, nevyvázl již živý. Zde se totiž neléčilo, nýbrž umíralo.

Podle dalších výpovědí vyřezával vězňům orgány z těla nebo jim přímo do srdce vpichoval injekce napuštěné chemikáliemi, například benzinem. Vše bylo prováděno bez anestetik.

Mezi přeživšími také kolovalo, že Heim měl v oblibě stahování vězňů z kůže a následně jimi po dalším zpracování potahoval nábytek, zvláštní pozornost kladl na osoby s tetováním.

Je dnes Heim dávno po smrti? Nutno říct, že po válce měl štěstí jako málokdo.

Nejhledanější nacista světa

Po válce se dostal do rukou Američanům, kteří ho zadrželi na německém území a vsadili do tábora pro válečné zločince. Je s podivem, že mu tehdy nebylo možné prokázat žádné konkrétní zločiny, v roce 1947 byl propuštěn na svobodu.

Poté se usadil v německém Baden-Badenu, založil rodinu a věnoval se gynekologické praxi, aniž by si změnil identitu. Neskrýval se a žil jako normální člověk, v telefonním seznamu byl uveden pod svým pravým jménem.

V roce 1962 bylo nashromážděno již mnoho důkazů a Heim měl být zatčen. K tomu však nedošlo, s dostatečným předstihem se totiž sbalil a opustil rodinu, od té doby nebyl k nalezení.

Podle médii s největší pravděpodobností emigroval mimo Evropu, uvádí se, že konvertoval k islámu a zemřel v Káhiře. Jeho tělo se nikdy nenašlo, a tak není možné tuto teorii ověřit.