Naši předci používali zvířata nejen jako zdroj obživy, ale i jako mimořádně schopné věštce. Ze všeho nejlépe zvířata dokázala předvídat neštěstí a příchod obávané zubaté.

Na část těchto schopností dává odpovědi věda. Lékaři například používají zvířata k diagnostice rakoviny. A jsou velmi úspěšní. To hlavně díky extrémně vyvinutým smyslům zvířat – zejména díky čichu. Ale část zvířecích instinktů zůstává zakryta rouškou temného tajemství.

Komunikují snad zvířata se záhrobím? Ví náš pes jistě to, co my raději ani vědět nechceme?

Smrtonosný Oscar

Mimořádnou schopnost vycítit blížící se skon mají kočky. Personál hospicu v americkém městě Providence například věděl jistě, že ten pacient, ke komu si na postel sedl místní nalezenec, kocour Oscar, už se pomalu vydává na cestu na druhý břeh.

Zbývalo pár hodin na to, aby personál přivolal rodinu k poslednímu rozloučení. Podle personálu nemocnice se údajně kocour nikdy nespletl a zubatou přešlapující za dveřmi vycítil s neochvějnou jistotou.

Mohl snad cítit určité biochemické reakce, které se v těle před skonem rozbíhají? Nebo je vysvětlení o něco méně uchopitelné? Komunikoval snad se záhrobím, nebo byl sám nadán tak, že dokázal věštit smrt?

Kočky ochranářky

Kočky jsou považovány za magické tvory odedávna. Ne nadarmo se jimi prý rády obklopovaly čarodějnice a vůbec všichni lidé nadaní nadpřirozenými schopnostmi. Spousta lidí i dnes raději zařadí zpátečku, pokud přeběhne přes cestu černá kočka.

Je známé, že kočky například přesně vytuší negativní zóny v bytě nebo v domě – a co víc, mají právě tato místa ve značné oblibě. Ne ale proto, že by sama byla stvořeními tolik ďábelskými, ale proto, že mají moc tato místa od negativní energie pročišťovat.

Snaží se lidi takto chránit před zlou mocí nadpřirozených sil?

Mají kočky schopnost telepatie?

Američtí vědci se dokonce věnovali výzkumu telepatických schopností koček. Umístili koťata do bludiště a nechali je projít ho nejprve na vlastní pěst. Koťatům cesta na druhou stranu trvala dlouho a udělala mnoho chyb.

Poté odborníci jiné skupině koťat v duchu radili, kterou cestou se dát. Koťata, která dostávala ony nevyslovené povely, si vedla nesrovnatelně lépe. Znamená to snad, že mají kočky schopnost telepatie, která nějak souvisí s jejich schopnostmi předpovídat lidskou smrt?

Psi vyjí na smrt

Za další spolehlivé věštce smrti jsou mnohými považováni psi. Naši předci vodili psa k lůžku těžce nemocného. Pokud projevoval radost, olizoval člověku ruku a snažil se ho povzbudit a potěšit, člověk se uzdravil.

Pokud si pes sedl k lůžku nebo k oknu nemocného a začal táhle a smutně výt, rodina mohla chystat pohřeb. Je popsáno mnoho případů, kdy pes prokázal podobné schopnosti i na dálku. Psi vojáků sloužících daleko od vlasti prý často vycítí pánovu smrt hned v její moment, lehnou si, kňučí a vyjí, odmítají žrádlo a naplní tak rodinu obavami ještě mnohem dříve, než přijde smutný telefonát nebo telegram.

Hodina smrti a počátek psova neklidu se v mnohých případech shodují. Stejně se často projevují pejsci starých lidí, jejichž páníčci tráví své poslední dny v nemocnici nebo domově, kam si psího miláčka vzít nemohli.

Pes se staral o umírající

Podobný případ jako u kocoura Oscara je popsán i u knírače Scampa z domova důchodců v Ohiu. I on přicházel k lidem, kterým už na tomto světě nebylo pomoci, aby je trpělivě provázel umíráním. Štěkal pouze tehdy, pokud bylo něco špatně – pacient něco potřeboval od personálu nebo trpěl příliš velkou bolestí, které by bylo možno ulevit – ale pokud byl odchod pacienta pokojný, pouze trpělivě a tiše ležel v jeho blízkosti a neodešel, dokud nebylo po všem.

Vracela se k mazlíčkům mrtvá žena?

Podle mnohých indicií tedy psi i kočky dokážou komunikovat se záhrobím. Kniha Tails of the Afterlife od Peggy Schmidtové z roku 2009 zaznamenává několik případů, z nichž přejíždí mráz po zádech. Píše se zde například o ženě jménem Del Johnsenová, která zemřela a nechala po sobě sedm truchlících psů a šest koček.

Její rodina byla nezvratně přesvědčena, že své mazlíčky mrtvá žena denně navštěvuje. Zvířata se najednou pravidelně shromažďovala na jednom místě a projevovala radost. Psi vrtěli ocasem, vyskakovali na neviditelnou postavu, kočky se o kohosi otíraly, vrněly a lísaly se s vyklenutým hřbetem.

Všechny zvířecí oči směřovaly na jedno místo nahoru do prázdna. Dívaly se do neviditelné mrtvé tváře?

Trvá pouto lásky i po smrti?

Autor Rupert Sheldrake napsal v roce 2011 knihu o propojení psů a jejich páníčků, které je mimo chápání současné vědy. Zná to asi každý pejskař. Váš pes nemůže vědět, kdy přesně přijdete domů, ale přesto vaše žena tvrdí, že už v době, kdy jste teprve vystupoval z autobusu na desítky metrů vzdálené zastávce, už projevoval radost a motal se u dveří.

Proč by tedy toto pouto nemohlo trvat i po smrti, pokud připustíme, že o možném posmrtném životě víme stále příliš málo? V to, že psi vycítí přítomnost duchů, energií nebo entit z jiného světa, věří i badatel a zvířecí psycholog Marti Miller. Popisuje další případ, se kterým se asi každý majitel občas setká – pes zuřivě štěká, případně se i klepe strachy, a upírá vystrašený zrak do rohu, kde vůbec nic není. Nebo snad ano? Snaží se vás ochránit a štěkotem vypudit cosi, co k vám domů nepatří?

Podle Martiho Millera zcela určitě!