Pomlázka je víceméně českou (a slovenskou) specialitou, vajíčka se ale barví skoro všude. Ale pro vlastně? Víte, které dny vejce snáší zajíci, a že když si pochutnáváme na beránkovi, jíme vlastně Ježíše?
Noc ze soboty na neděli je opravdu „veliká“. Ježíš vstane z mrtvých! Svátky, na počest této události nazvané Velikonoce, tedy slaví křesťané po celém světě.
Ovšem patří nejen jim, časově se potkávají také s pohanskými oslavami jara. Magický okamžik procitání přírody ze zimního spánku si nenechají ujít již starověké národy. A všechny tradice, zvyky a symboly se tak mísí v ty, které známe dnes.
VEJCE: Nový začátek
Kdybychom měli z velikonočních symbolů vybrat jeden nejtypičtější, jistě by řada z nás zvolila vejce. Proč se ale k svátkům jara tak hodí? Již od starověku ho lidé považují za symbol zrození. Nového počátku, nového života, jarní obnovy všeho v přírodě.
Obarvené skořápky z vajíček se najdou již v hrobech starých Sumerů, Egypťané zdobí vejce v příležitosti oslav jarní rovnodennosti. Když se světem rozšíří křesťanství, vejce je připodobňováno k hrobu Ježíše Krista – skořápka se rozbije a život má opět šanci!
Vejce se zpočátku barví hlavně na červeno, jako symbol Ježíšovy krve. Časem, spíš už jen tak pro zábavu, se začnou malovat všemi barvami.
A proč se vajíčka darují koledníkům? Jeden z příběhů vypráví o tom, kterak Ježíš Kristus chodí se Svatým Petrem po světě a hladoví požádají chudou hospodyňku o něco k jídlu. Nemá nic než pár posledních vajec, kterém jim ochotně podá uvařená ve žhavém popelu. Když jde druhý den sesbírat skořápky, zjistí, že se proměnily ve zlato.
ZAJÍČEK: Nosič radosti
Kde se vlastně ta vejce berou? Nosí je, nebo snad i přímo snáší, přeci velikonoční zajíček! Alespoň tedy podle legendy, která má kořeny již minimálně v 16. století v Německu.
A nenosí jen tak ledajaká – na zelený čtvrtek červená, před velikonoční nedělí pestrobarevná!
Velikonočního zajíčka si poté imigranti vezmou s sebou do Ameriky, proto máme někdy pocit, že tento symbol pochází právě odtud. Dnes už je ušaté zvířátko spíš jakousi komerční záležitostí.
Pomáhá prodat co nejvíce čokoládových vajíček, figurek a dalších velikonočních drobností, které potom rodiče, nebo tedy vlastně zajíček, schovají dětem třeba venku na zahradě.
Ovšem podobně jako vejce, i zajíček je symbolem jara už od starověku. Protože se snadno rozmnožuje, znázorňuje plodnost a znovuzrození, v řecké i egyptské mytologii ale i štěstí, plynutí času a konečnost života.
Zajíc je také symbolem velikonočního zmrtvýchvstání, prý proto, že „nikdy nespí“. Ale spí, pouze mu chybí oční víčka.
BERÁNEK: Oběť na talíři
Také na Velikonoce pečete beránka? A napadlo vás někdy přemýšlet o tom, proč nemá forma místo toho třeba tvar kozy nebo slepice? Protože beránka jí jako slavnostní pokrm při různých obřadech lidé již v době středověku!
Zda to tedy bylo skutečně drahé beránčí maso, nebo jen pečivo upečené do příslušného tvaru, úplně jisté není, ale beránek k Velikonocům již odedávna prostě patří.
Pro pohany je symbolem čistoty a nevinnosti, pro křesťany znázorňuje samotného Ježíše Krista, tzv. Beránka Božího.
„Čistý a neposkvrněný“ beránek bývá proto obřadně obětován na kříži a jeho krev se používá k osvobození pokřtěních od hříchu. Pro Židy je především členem Božího stáda, o nějž se stará pastýř, židovský Bůh.
A zabíjení beránka o velikonočních svátcích je zároveň památkou na vyvedení Izraele z egyptského otroctví.
POMLÁZKA: Osvěžit i vyhnat zlé duchy
Další z pohanských zvyků, které zakořenily v typicky křesťanských svátcích. Kde se pomlázka vzala, jisté není, ale dost možná souvisí s pojetím Velikonoc jako oslav jara a plodnosti – vyšlehání dívky vrbovým proutím symbolizuje samotný akt oplodnění.
Stejně tak to ale může souviset i s magickými praktikami starých slovanů. Svištění tu pomlázky představuje hromy a blesky, jarní bouři, která dokáže odehnat zlé duchy. Nebo je to jednoduše způsob namlouvání?
Ze záznamů pražského kazatele Konráda Waldhausera (asi 1326-1369) víme, že mrskání dívek pomlázkou je tradicí již ve 14. století.
Symbolu Velikonoc, který přežívá de facto pouze u nás a na Slovensku, se někde říká tatar, jinde mrskačka, dynovačka, metla či karabáč, ovšem hlavní název „pomlázka“ patrně pochází ze slova „pomladit“. Tedy od čerstvých jarních prutů předat dívkám po zimě novou svěžest a sílu.
LILIE: Nevinnost jara
Jaké květiny si o svátcích jara dáme do vázy? Narcisky nebo tulipány? Proč ne, ovšem tou nejsymboličtější velikonoční květinou je lilie bílá! Do karet jí nahrává samozřejmě barva – čistá a nevinná, symbol začátku, nepopsané stránky, nového života, vzkříšení.
Bílá je čistota Krista, osvoboditele od hříchu, tvar lilie zas prý připomíná trubku, která troubila poselství o Ježíšově zmrtvýchvstání. Jiná legenda zas vypráví o tom, že bílé lilie vyrostly v Getsemanské zahradě po Ježíšově ukřižování. Přesně tam, kde dopadly z kříže na zem jeho slzy a kapky krve.
Bílé lilie se ale uctívají již v době předkřesťanské. Pohané jim říkají „apoštolové naděje“.
ŘEHTAČKY: Aby všichni slyšeli!
Protože zvony odletěly do Říma, a od Zeleného čtvrtku po Bílou sobotu ani jednou nezazní a lidé se musí k bohoslužbám svolávat jinak. Na řadu přicházejí řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a jiné podobné nástroje, zkrátka cokoliv, co dělá pořádný rámus.
Řehtají výlučně chlapci, kteří vycházejí vždy ráno, v poledne a večer z kostela, a přitom si vykoledují i různé pochoutky.
Už v předkřesťanských dobách jsou údajně řehtačky používány při obřadních rituálech jako magické nástroje. Mají zahnat všechny zlé síly právě v období jara, kdy se vše probouzí a budoucí úroda by mohla být ohrožena!
Na Velký pátek také kněží ve středověku tlučou knihami či jinými předměty o lavice. Postupně se třeba právě proto začnou používat tyto hlučné pomůcky ze dřeva, k vyjádření chaosu, který ve světě nastal po Ježíšově smrti.
NOVÉ OBLEČENÍ: Nasaďte klobouky!
Na Velikonoce musíme mít něco nového, aby nás beránek nepokakal! Ale nejen proto – když oslavíme Velikonoce v novém oblečení, podle legendy bude celý náš následující rok úspěšný a bohatý.
Koupit si můžete cokoliv, ovšem pokud jste zrovna ve Velké Británii, měl by to být klobouk! Proč? Původně především proto, abyste v něm mohli jít o na velikonoční neděli do kostela na mši.
Ženy si klobouky zdobí čerstvými květinami na oslavu jara, nechybí ani stužky a pentle, jako symbol radosti a znovuzrození.
Velikonoční klobouky jsou populární i v Americe, hlavně díky písni skladatele Irvinga Berlina (1888-1989) z hudebního filmu Easter Parade (1948). I proto se každoročně Pátou Avenue v New Yorku prochází průvod lidí s legračními klobouky na hlavách
