Věda je bezpochyby skvělá, a právě díky ní je náš život tak pohodlný. Věda je ale taky divná, například když se vědci rozhodnou zkoumat skupinu šestnácti lidí, kteří v rámci studie pijí vlastní krev. Vědci ale nepátrali po upírech. Hledají lék na onemocnění střev.

Zánětlivá onemocnění střev se totiž nedají nijak snadno odhalit. Je totiž komplikované rozeznat symptomy zánětu od jiných onemocnění. Symptomy se navíc ještě mohou časově rozcházet s obdobím, kdy má pacient ve střevech zánět.

Někteří lidé tak teprve začínají trpět průjmy, zatímco zánětlivé onemocnění už z těla v podstatě odchází. Nejsnadnějším způsobem odhalen zánětů ve střevech je endoskopie, která je ale zase pro pacienty velmi nepříjemná.

Další možností je zkoumání stolice, ve kterých lékaři pátrají po proteinu calprotectin. Ten se ale vyskytuje i v lidské krvi.

Problémem je pak odhalit, jestli za jeho přítomnost ve stolici může skutečně zánět, nebo jen například drobné krvácení v oblasti konečníku.

Cílem studie tak bylo najít hranici mezi úrovní calprotectinu při krvi ve stolici a při skutečném zánětu. Během studie tak 16 dobrovolníků dostalo ochutnat vlastní krev. Polovina dostala dávku 100 mililitrů, druhá polovina 300 mililitrů.

Po měsíci si každý vyzkoušel i druhou možnost. Vypít krev se účastníkům dařilo, většina z nich ale pak popisovala zvláštní nepříjemný pocit v žaludku a také nevolnost.

Někteří z účastníků po konzumaci krve trpěli průjmy. Všichni účastníci pokusu se shodli na tom, že jejich stolice po požití krve nápadně zhnědla. Co je ale skutečně důležité je, že se z odevzdaných vzorků podařilo vědcům určit hranici, po které pátrali.

Tou hranicí je 200 mikrogramů calprotectinu na gram stolice. Pokud není tohoto množství dosaženo, je třeba před diagnózou zánětlivého onemocnění střev zvážit ještě jiné možnosti zdravotní indispozice zkoumané osoby.