Polibek. Jak vlastně vznikl? Psychiatr Sigmund Freud tvrdil, že souvisí s pocity, které jsme prožívali v kojeneckém věku při sání mléka z matčina ňadra. Jiné teorie hovoří, že prapůvod je ve vzájemném očichávání zvířat.

Líbání je součástí našeho životního stylu. Stěží si bez něho dokážeme představit romantický milostný vztah. Může mít ale i spoustu jiných podob. Líbají se ale i zvířata. Polibek má spoustu podob. Víte ale, že ve starověké Římské říši se řídilo zákonem?

Ne, překvapivě nejde o nesmysl. Římský císař Tiberius (42 př. n. l. –37 n. l.) vydává nařízení na regulaci polibků. Ženu podle těchto pravidel je možné líbat jenom dvakrát denně.

Úcta pro senátory

Naproti tomu se ve 3. století ujalo líbání římských senátorů a císařských úředníků. Poddaní jim takto měli vzdávat úctu.

Předpisy ze starověkého Říma se dostaly i Theodosiova kodexu, sbírky zákonů, kterou v roce 438 sestavil východořímský císař Theodosius II. (401–450). Byzantský dvůr je dodržoval až do středověku.

Komunistický polibek

Některé polibky se zapsaly do moderní historie, například když se soudruzi Leonid Brežněv líbali v roce 1979 u příležitosti 30 výročí vzniku Německé demokratické republiky. Brežněv se stal mistrem polibků, jejich dějiny jsou ale mnohem delší.

„Historie soudružského polibku sahá do 20. let minulého století minimálně. Cestovali ilegálně do Ruska, podstupovali nebezpečí, hrozilo jim zatčení a různé útrapy. A když konečně dorazili do Moskvy, a setkali se se svými soudruhy, tak se políbili.

V tomto úzkém kruhu profesionálních revolucionářů je to pochopitelné. Navíc tím vyjadřují rovnost mezi sebou a vymezují se proti tomu, jakým způsobem se zdraví buržoazní elity, tedy pozvednutí klobouku a takové prkenné pozdravy.

To nebyl jenom polibek ale i vřelé objetí. Srdce na srdce, tvář na tvář,“ tvrdí současný historik Petr Roubal, podle kterého se takto líbali komunističtí revolucionáři.