Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, které zasahuje centrální nervovou soustavu a postihuje především mladší lidi.

Zatímco v minulosti byla diagnóza roztroušené sklerózy velmi závažným sdělením a pro oddálení invalidity se dalo udělat jen velmi málo, v současnosti jsou lékaři schopni výrazně snížit aktivitu nemoci a zpomalit její progresi.

Nezbytně nutná je ovšem brzká diagnóza, nasazení vhodné léčby a sledování průběhu onemocnění. Jen tak mohou pacienti vést i nadále co nejplnohodnotnější život.

Kde se vzala?

Roztroušenou sklerózu poprvé popsal francouzský neurolog Jean-Martin Charcot (1825-1893) roku 1848. Přestože nemoc měla svůj název, její diagnostické a léčebné možnosti byly jen velmi omezené. Léčila se zlatem, elektroléčbou nebo vodoléčbou.

Za velký objev v oblasti onemocnění se dá považovat výzkum Louise-Antoina Ranviera (1835-1922), který popsal stavbu nervových vláken společně s jejich ochranným myelinovým obalem.

V následujících letech lékaři zjistili, že právě narušením tohoto myelinového obalu, který pokrývá nervová vlákna, jež jsou součástí neuronů, dochází k postupné ztrátě schopnosti přenášet informace z centrálního nervového systému do celého těla.

„Z této znalosti vychází i dnešní medicína. Při roztroušené skleróze se rozvíjí zánět v mozku a míše, tento zánět poškozuje primárně ochranný obal nervových vláken (součást neuronů), následně pak i samotná nervová vlákna.

Tím dochází k poruše přenosu nervových signálů z mozku do těla a následně k projevům nemoci, které už pociťuje sám pacient. Například se jedná o špatnou koordinaci pohybů, problémy s rovnováhou, rozmazaným viděním nebo poruchami myšlení aj.

Tyto projevy chodí v tzv. atakách, které přetrvávají minimálně 24 hodin, ne méně, a nelze za ně označit například pouze třicetiminutové brnění nohou,“ vysvětluje prim. MUDr. Marta Vachová z Neurologického oddělení Nemocnice Teplice, o. z.

Léta velkých objevů

„V současné době jde o nejdynamičtěji se vyvíjející odvětví neurologie, kdy každý rok přibývají nové moderní léky, které jsou velmi účinné a diagnostikovaným mohou zásadně změnit život.

To s sebou nese i velké možnosti pro lékaře, kteří mohou vybrat pacientům lék, jenž je pro ně nejvhodnější. Díky těmto možnostem se daří nemoc účinně brzdit a mírnit tak i její dopady na život pacienta,“ vysvětluje prim. MUDr. Marta Vachová.

Dnes a před 25 lety

Prognóza pacientů dnes a před 25 lety se významně liší. Před rokem 1993 nebyly žádné specifické léky, které by dokázaly zpomalit průběh roztroušené sklerózy a rovněž snížit její aktivitu.

V současnosti již také víme, že s roztroušenou sklerózou nesouvisí pouze jeden gen, ale je jich okolo 200. Známe rovněž jasné rizikové faktory nemoci, mezi které patří kouření a obezita.

Nízká hladina vitamínu D v těle má pak nepříznivý vliv na imunitní systém, a některé studie ji proto uvádějí jako možný faktor působící na rozvoj roztroušené sklerózy.

Dříve také pacienti neměli k dispozici symptomatickou terapii, která potlačuje doprovodné projevy nemoci.

Dnes je spolupráce s očním lékařem v případě, že má nemocný potíže se zrakem, nebo třeba s urologem při problémech s močovým měchýřem naprosto standardní součástí péče o pacienty.

Aktuální léčebné možnosti v ČR

Díky narůstajícím možnostem i znalostem medicíny narůstá i důraz na včasnou diagnostiku pacientů v první fázi roztroušené sklerózy, která se nazývá relaps-remitentní a je nejlépe ovlivnitelná léčbou.

Jde o nejčastější formu roztroušené sklerózy, u které se střídají ataky (odborně relapsy), neboli období, kdy pacient projevy nemoci pociťuje, a klidová období (odborně remise), kdy se cítí často v pořádku.

„V České republice je unikátní síť 15 neurologických center se specializací na roztroušenou sklerózu, kde se odborníci starají až o 20 000 pacientů s tímto onemocněním.

Unikátní je také nařízení vlády, dle kterého musí být nově diagnostikovaným pacientům podána léčba nejpozději do 4 týdnů od její indikace, což významně přispívá k včasnému podchycení nemoci,“ přibližuje prim. MUDr. Marta Vachová.