Elegantní stvoření, která mezi slunečními paprsky tančí nad hladinami rybníků tak ladně, až oči přecházejí. V hmyzí říši jsou nejen zdatnými letci, ale i soustředěnými stratégy a obávanými predátory. Řeč je o vážkách, jednom z nejstarobylejších řádů hmyzu naší planety.
Mezi hmyzem tahle útlá stvoření patří k jedněm z nejlepších letců s nejdokonalejším zrakem. Po stranách hlavy mají velké složené oči, které jim umožňují dohlédnout až na několik metrů.
Jsou to predátoři, loví za letu a téměř žádná kořist, za kterou ze své pozorovatelny vyrazí rychlostí, jež může dosáhnout až 56 km/h, jim nedokáže uniknout.
Není divu, vážka ve vzduchu dokáže předvést vskutku obdivuhodné manévry – umí otočit hlavu až o 180 stupňů, obrátit se a letět dopředu i dozadu, nahoru i dolů, aniž by při tom měnila polohu celého těla.
Jde to i bez námahy
Díky tomu je schopna neúnavně měnit směr podle toho, jak kořist kličkuje a během několika vteřin ji dostihnout.
Její drobný mozek navíc dokáže všechny v tu chvíli zbytečné informace naprosto vytěsnit, plně se soustředit na cíl a nenechat se rušit dalším poletujícím hmyzem.
Při manévrování ve vzduchu jim pomáhá také jemná, hustá žilnatina na jejích křídlech, díky které se ve vzduchu udrží při poměrně nízké frekvenci mávání křídy (pouze 20–40krát za sekundu), při které by jiný hmyz padl střemhlav rovnou k zemi – například takový komár musí za stejný čas křídlem máchnout až 1000krát!
Chuť k jídlu jim nechybí
Pokud vážce náhodou její zaměřená kořist zmizí ze zorného pole, vsadí na svou superschopnost předvídání – její mozek na základě předchozích zrakových vjemů neomylně určí, jakým směrem se vydala.
Touhle unikátní vlastností se podle odborníků pyšní díky mozkovým uzlinám, které obsahují podobné nervové buňky jako používají lidé, když se snaží zachytit letící či padající předmět.
Jakmile duhová predátorka svou kořist dopadne, uchopí ji nohama a přitáhne ke kusadlům, některé velké druhy si na ní začnou pochutnávat rovnou za letu.
Nemají totiž čas ztrácet čas, apetit mají obdivuhodný – za pár hodin dovedou hravě spořádat tolik potravy, kolik samy váží!
Hříšný tanec
V životě každého druhu vážek je zásadním obdobím čas páření. Sameček má k dispozici dva kopulační orgány a před samotnou kopulací musí přenést sperma z prvotního na ten druhotní.
Pak už mu stačí jen vyhlédnout si ideální samičku, uchopit ji za hlavou do klíštěk umístěných na konci zadečku a umožnit jí semenné buňky převzít. Ještě před tím se navíc pokusí ostrým bičíkem na konci penisu odstranit buňky předchozích samců.
Když přijde ten správný čas, samička za asistence svého partnera naklade vajíčka, ze kterých se za dva až tři týdny vylíhnou drobné larvy zvané nymfy.
Dokonalá bojová výzbroj
Ty jsou stejně jako dospělé vážky dravé – proplouvají vodami nebo se ukrývají v bahně na dně a vyčkávají na kořist, které se zmocní pomocí takzvané masky, speciálně přetvořeného spodního pysku.
Urostlejší jedinci jsou tímto způsobem schopni ulovit i pulce nebo dokonce malé ryby! Kromě výkonných kusadel jsou někteří obdařeni i přívěsky v podobě bodců umístěnými na zadečku.
Pokud takhle vyzbrojenou nymfu spolkne ryba, může ji mrskáním těla poranit útroby a uniknout z nich.
Dřina od útlého věku
Než nymfa dospěje do konečného stadia, což může trvat i několik let, stihne se přibližně 15krát svléknout a při každém svlékání vyměnit celou pokožku včetně dýchacího a zažívacího traktu.
Při posledním svlékání vyleze na břeh, pevně se přichytí nějakého stonku a za teplých ranních slunečních paprsků se začne líhnout.
Přibližně o hodinu později už je na světě, vyhráno ale ještě zdaleka nemá – nejprve si musí narovnat křídla, která ještě potřebují ztvrdnout. Teprve tak se z nymfy stane plnohodnotný dospělý jedinec, který se dožívá od 14 dnů až do půl roku věku.
