Během jednání Čechů, Poláků a Maďarů v roce 1335 vladaři nezapomenou ani na ekonomickou spolupráci.

„Hlavním výsledkem setkání bylo zřízení nové obchodní cesty, která by obcházela základní vídeňský přístav a získala snadnější přístup na další evropské trhy,“ podtrhuje jejich hospodářské zásluhy současný maďarský autor Györgi Rácz.  

Nejvíc smluv uzavřených ve Visegrádu mezi českou stranou reprezentovanou Karlem IV. a Janem Lucemburským, Poláky, které zastupuje Kazimír III. Veliký (1310–1370) a Maďary pod vedením Karla I. Roberta z Anjou (1288/1291–1342) nese datum 19. listopadu 1335, na den svátku patronky hostitelovy manželky Alžběty Piastovny (1305–1380).

Nechybí listina o bezpečnosti obchodní cesty do slezské Vratislavi, dále česko-polská mírová smlouva a také manželská smlouva, která má do budoucna stvrdit nové česko-polské spojenectví…  Promýšlení sňatkových aliancí už je tehdy v plném proudu.

„Nemám už žádné sestry na vdávání,“ prohlásí polský krá Kazimír III. Nezbude mu tedy než zaslíbit svoji jedinou dceru Alžbětu (1326–1361) vnukovi českého krále Jana Lucemburského.

Chlapec, který je jediným synem Markéty Lucemburské (1313–1341) a bavorského vévody Jindřicha (1305–1339), se ale svatby nedočká. Zemře už roku 1340.

Slavná návštěva

Nechybí ani výměna dárků. Český král si z Uher odváží na 50 stříbrných džbánů, mnoho šperků, nádhernou šachovnici a spoustu dalších cenností. Polský král také nemůže být zklamaný.

Vážnost nově vzniklého spojenectví tří zemí a ochotu dodržet všechny dohody potvrdí 6. prosince 1335 návštěva polského krále Kazimíra III. v Čechách.

Podle Zbraslavské kroniky „přijal četné pocty, zůstal v Praze devět dní,“ a jak letopisy dodávají, „vraceje se domů, radostně si odnášel se souhlasem českého krále Jana právo a titul království Polského“.

„Tady se rozhodlo i to, že kdyby kteréhokoli z těchto králů nebo jejich zemi napadl nepřítel, ostatní budou povinni přispěchat mu na pomoc,“ dodává Rácz k výsledkům jednání ve Visegrádu. Všichni tři panovníci si přísahají věrnost.

„Porady a úchvaly sjezdu tohoto byly pro ten věk veledůležité, spořádavše nadobro všeliké poměry státní na východu Evropy,“ zhodnotí přínos schůzky o půl tisíciletí později český historik František Palacký (1798–1876).

Úkryt pro klenoty               

Do Visegrádu, pevnosti nad Dunajem Karel IV. (1316–1378) vrací rád i později – má ji spojenu s velmi příjemnými zážitky.

V roce 1338 zde dohodne sňatek své prvorozené dcerky Markéty (1335–1349), tehdy tříleté holčičky, s následníkem uherského trůnu, budoucím Ludvíkem I. Velikým (1326–1382).

Z šestihranné Šalamounovy věže, vzdálené 500 metrů od hradního paláce, se dá sledovat doprava po řece Dunaji.

Hradní citadela dlouhá léta slouží jako úkryt pro uherské korunovační klenoty, dokud je v roce 1440 Alžběta Lucemburská (1409–1442) neodveze pryč kvůli korunovaci svého syna Ladislava Pohrobka (1440–1457).

Bohužel, původní visegrádskou pevnost zničí Turkové. Teprve když se archeologové na počátku 20. století dají do práce, odhalí zde pozůstatky někdejšího významného středověkého hradu.