Princezna lidských srdcí se konečně vymaňuje z nešťastného manželství s princem Charlesem. Novou lásku nachází v egyptském obchodníkovi Dodim Al-Fayedovi. Paparazzi ji ale nepřestávají pronásledovat.

V noci z 30. na 31. srpna 1997 se jí snaha o útěk před nimi stává osudnou. Co se tehdy stalo? A opravdu zavinili senzacechtiví fotografové smrt všemi milované lady Di?

Je 29. července 1981 a celá Británie žije jen a pouze královskou svatbou. Následník britského trůnu, princ Charles, si dnes bere svoji mladičkou snoubenku Dianu Spencer.

Pohádková svatba má podpořit význam monarchie v nelehkých časech. Ke katedrále svatého Pavla, která má více míst k sezení než Westminsterské opatství, kde ke svatbám v britské královské rodině tradičně dochází, přijíždí Diana v proskleném kočáře. Obřadu se účastní 21 panovníků a 20 hlav států.

Odmítnutá poslušnost manželovi

Diana kráčí uličkou ve skvostné róbě z hedvábného taftu v barvě slonové kosti. Přes hlavu má závoj a za sebou táhne osmimetrovou vlečku.

Při obřadu, který sleduje tři čtvrtě miliardy televizních diváků a 600 tisíc nadšenců v ulicích Londýna, prohodí Diana první ze dvou jmen Charlese, když vysloví: Philip Charles Arthur George.

Také odmítne svému muži slíbit poslušnost, což následně udělaly i její dvě snachy, Kate Middleton i Meghan Markle při svých svatbách s Dianinými syny.

„Proč by se zajímal o mě?“

Chodit s budoucím králem Anglie začíná mladičká Diana už v roce 1980, kdy je jí pouhých šestnáct let. Do svého deníku si k tomu zapisuje: „Pro šestnáctiletého člověka bylo to, že někdo takový o něj jeví pozornost, ohromující.

Proč by se kdokoli takový zajímal právě o mě?“ Charlesovi je už devětadvacet a patří tou dobou mezi nejžádanější staré mládence světa. Diana však dokonale splňuje požadavky královské rodiny na manželku budoucího krále.

Pochází z aristokratické rodiny, je mladá, krásná a není spojována s žádnými skandály.

Zamilovaná Diana

Charlesův prastrýc, hrabě Louis Mountbatten, mu ostatně radí, aby si vybral nevinnou mladou dívku, která k němu bude vzhlížet, což Diana plní na jedničku.

Charles se nakonec podvolí přání své rodiny, ačkoli nejprve randí s Dianinou starší sestrou Sarah a jeho celoživotní láskou zůstává jeho známost z mládí, Camilla Parker Bowles, kterou si mnohem později i vezme.

Před svatbou se s Charlesem vidí Diana jen asi třináctkrát, přesto je do něj zamilovaná, nebo si to aspoň myslí.

„Ať už láska znamená cokoli…“

Zato Charles na dotaz novináře po zásnubách s Dianou, zda ji miluje, odpovídá vyhýbavě, že ano, „ať už láska znamená cokoli.“ Svatební cestu tráví pár v Hampshire a následně na královské jachtě Britannia ve Středozemním moři.

Méně než rok po svatbě, 21. června 1982, přivádí Diana na svět dědice trůnu, prince Williama. O dva roky později, 15. září 1984, pak druhého syna, prince Harryho.

Později se objevují spekulace, že Harryho skutečným otcem je major James Hewitt, instruktor jízdy a milenec lady Di. Charles to odmítá.

Milující matka, oblíbená veřejností

Dianin vztah k synům, kterým chce dopřát co nejnormálnější dětství a bere je do zábavních parků i fastfoodů, dojímá britskou veřejnost, protože veřejné projevování mateřské lásky je pro britskou královskou rodinu zcela netypické.

Její popularita mimo jiné i proto roste. Také svých povinností manželky následníka trůnu se ujímá se ctí. Zdá se, že ji stříhání stužek a sbírání peněz pro chartu opravdu baví a užívá si přízně davů. Dokonce jim ji oplácí vřelými úsměvy.

Je vysoká, štíhlá a okouzlující. Navíc se narodila s velkým citem pro módu.

Charles ve stínu své ženy

Zosobňuje moderního člena královské rodiny a Britové ji zbožňují. Postupně tak zastiňuje i samotného Charlese, který to nese velmi nelibě. Už v druhé polovině 80. let se mezi manželi začínají objevovat problémy a vážné trhliny v jejich vztahu.

Liší se i jejich zájmy. Zatímco Charles miluje koně, zahradničení a architekturu, Diana se vyžívá v popové hudbě, přepychovém oblečení a drbech. Charles se tak tajně vrací do náruče své staré lásky, Camilly.

Psychické problémy lady Di

U Diany se prohlubují psychické problémy, zejména bulimie, kvůli které už na svatební cestě zvracela i čtyřikrát denně. I když ji plnění královských povinností baví, neustálá přítomnost novinářů a fotografů jí přináší neuvěřitelný stres.

Několikrát se dokonce pokusí o sebevraždu, většinou po některé z četných hádek s manželem.

Charles jí nikdy nedokáže být oporou, chová se k ní v soukromí velmi chladně, ačkoli na veřejnosti působí dlouho jako šťastný pár a plní společně své reprezentativní povinnosti.

Přes minové pole

Až dne 9. prosince 1992 oznamuje tehdejší předseda britské vlády John Major parlamentu, že Charles a Diana žijí odděleně.

Rozvod se ovšem táhne dlouhé roky a je dokonán až 28. srpna 1996. I po něm je však Diana stále členkou královské rodiny, jako matka budoucího následníka trůnu.

Daří se jí postavit se na vlastní nohy, věnuje se charitě a pomoci druhým, objevují se její snímky, jak si podává ruku s nemocným AIDS, kterých se lidé tehdy báli dotýkat, nebo jak v Bosně odvážně prochází minovým polem.

Nová šance na lásku

Navštěvuje nemocnice, se zájmem naslouchá problémům nemocných, dokonce vydraží 79 skvostných rób, které nashromáždila za 15 let života s Charlesem, a výtěžek věnuje charitě. Stále je však i módní ikonou.

Když v roce 1994 přiznává Charles románek s Camillou Parker Bowles, Diana se objevuje večer na společenské party v malých černých šatech, které se od toho okamžiku staly „revenge dress“ čili oděvem pomsty. Zájem médií o její milostný život rovněž neutichá.

Především její vztah s Dodim Al-Fayedem, egyptským filmovým producentem a obchodníkem, se kterým se sbližuje po svém rozvodu, neuniká paparazzim.

V hledáčku fotografů

Ti jsou v pohotovosti i v sobotu 30. srpna 1997 v 15 hodin a 20 minut, kdy na ranvej pařížského letiště dosedá Dodiho soukromé letadlo. Princezna a její přítel přilétají z romantické dovolené na francouzské a italské Riviéře a míří do hotelu Ritz.

Na letišti na ně čekají dvě vozidla.

Jedno z nich řídí Dodiho pravidelný řidič Philippe Dourneau, za volantem druhého sedí nováček z hotelové bezpečnostní služby, Henri Paul, kterého musí Philippe do fungování některých ovladačů ve voze zasvětit.

Večeře v hotelu Ritz

Z Ritzu se v osm večer pár přesouvá do Dodiho nedaleké vily, odkud se plánuje v deset hodin vydat na večeři do restaurace Chez Benoit. Když před desátou vyrážejí, pronásleduje je 15 fotografů na motorkách.

Dodi s Dianou proto rychle mění své plány a míří na večeři zpět do hotelu Ritz. V deset večer už si princezna pochutnává na lososovi se zeleninou a chřestové omeletě. Řidič Paul Henry mezitím sedí v Ritzu na baru a popíjí pivo a skotskou. Má po službě, nečeká, že by ještě musel řídit.

Osudová chyba

Když ale ve 23:30 Diana s Dodim dojídají večeři, před hotelem se srocují davy zvědavců a novinářů. Pár proto opět mění plány a z hotelu chce odjet do Dodiho vily, kde budou mít více soukromí.

Al-Fayed posílá svého řidiče Philippa Dourneaua před hotel, aby dělal návnadu paparazzim. Sám se s Dianou a svým bodyguardem Trevorem Rees-Jonesem vydává ke služebnímu východu z hotelu. Ta, nasedají do mercedesu, řízeného Henri Paulem.

Náraz do 13. pilíře

Plán ale úplně nevychází. Několik fotografů si vozu všímá. Naskakují na svoje motorky, aby ujíždějící pár pronásledovali. Henri Paul jede ulicemi Paříže rychle a nebezpečně, v krvi má třikrát více alkoholu, než tehdy povolují francouzské zákony.

V 0:23 mu jeden z jeho riskantních manévrů nevychází. Rychlostí téměř 150 km/hod. se vřítí do tunelu pod mostem Pont de l’Alma, kde před sebou spatří pomalu jedoucí bílý Fiat.

Prudce sešlápne brzdu a strhne řízení do strany, tím ale nad vozem úplně ztratí kontrolu. Auto naráží do třináctého pilíře tunelu. Ozve se se ohlušující rána, kterou vydá limuzína tříštící se o beton.

Jediný přeživší

Dodi Al-Fayed i Henri Paul jsou na místě mrtví. Diana je uvězněná v troskách automobilu. Bodyguard Trevor Rees-Jones, který je jako jediný ve voze připoutaný, je v bezvědomí. Má vážně poraněnou hlavu a roztříštěný hrudník. Jako jediný nakonec nehodu přežije.

Ovšem všechny kosti v jeho tváři jsou zpřelámané, chirurgové mu obličej budou muset následně zrekonstruovat pomocí fotek s využitím titanu a části jeho lebky. Deset dní stráví v kómatu, lékaři se na něj chodí dívat jako na raritu. Poslední, co si z osudového večera pamatuje, je nástup do auta.

Místo pomoci exkluzivní fotky

Záhy na místo dorazí fotografové. Někteří se snaží obětem nehody pomoci, většina však vytáhne foťáky a celou zkázu fotí. Řidiče Fiatu tak vynervují, že z místa nehody raději ujede. Jeho totožnost se nikdy nezjistí.

První pomoc poskytuje zraněným až lékař Frederic Mailliez, který ve 0:24 projíždí okolo a je to on, kdo volá sanitku. Následně na to vzpomíná:

„Sebral jsem ambuvak, vstoupil jsem do sešrotovaného mercedesu a snažil se pomoci mladé ženě, která seděla na zemi v zadní části auta. Byla nadpozemsky krásná a obličej měla nedotčený. Nekrvácela, ale byla téměř v bezvědomí a měla potíže s dýcháním.“

Zabavené foťáky a elektrická pila v akci

Mluví na ni francouzsky, až ho jeden z fotografů upozorní na to, že je Angličanka. Záchranáři jsou na místě v 0:32. Jen o chvíli dříve přijíždějí policisté, kteří tvrdě zasahují proti paparazzim. Zabavují jim foťáky i pořízené snímky.

Pět jich zatýkají na místě, další dva dodatečně. Na místě už jsou také hasiči, kteří se snaží zaklíněnou Dianu z trosek mercedesu vyprostit pomocí elektrické pily.

Jak vážně je zraněná?

Trvá to více než dvacet minut. Princezna je při vědomí, stěžuje si na bolest a má slabý pulz, ale záchranáři se domnívají, že její zranění nejsou vážná. Pravda vyjde najevo v jednu hodinu, kdy ji konečně z auta vyprostí.

Těsně předtím, než Diana zkolabuje, zaslechne hasič Xavier Gourmelon její poslední slova, která znějí: „Ach můj bože, co se to děje?“ Pak ztratí vědomí.

Záchranáři ji přepraví do nemocnice, cestou ji musejí několikrát oživovat, a teprve pak se potvrdí závažnost jejích zranění.

Zoufalý boj o princeznin život

V nemocnici Pitié-Salpêtrière, kam zraněnou princeznu ve 2:06 ráno přivážejí, má službu doktor MonSef Dahman.

„Neřekli mi, kdo to je, jen že jde o mladou ženu, která měla vážnou autonehodu,“ vzpomíná lékař na okamžiky, než poznal identitu své pacientky. Diana má silné vnitřní krvácení a roztržený osrdečník.

Proto je ve 2:30 povolán do nemocnice profesor Alain Pavie, nejlepší francouzský kardiochirurg, který zjišťuje, že má princezna navíc natrženou plicní žílu. Lékaři bojují o její život.

Zranění neslučitelná se životem

„Zkoušeli jsme elektrické šoky, masáž srdce, podali jsme adrenalin, ale srdce ne a ne naskočit,“ popisuje Dahman marnou snahu lékařů. „Těžce jsme za ni bojovali a zkusili vše, co šlo.

Vůbec jsme nevnímali, kolik času uběhlo, důležité bylo pouze, abychom pro ni udělali co nejvíc.“ Po hodinu trvajících pokusech o oživování je jasné, že princeznu už nezachrání, ve čtyři hodiny ráno je prohlášena za mrtvou. O pouhých 41 minut později už o její smrti informuje tisková agentura.

Kde je naše královna?

Po smrti Diany, kterou nejen britská veřejnost milovala, se musí královská rodina vyrovnat s velkým hněvem obyčejných lidí. Kritizují královnu, že dlouho váhala s návratem do Londýny z dovolené a s projevem, v němž by ocenila svou zesnulou snachu.

Titulní strany bulvárních plátků se plní výkřiky typu: „Kde je naše královna? Ukažte, že vás to trápí!“ Tiskový mluvčí paláce tak musí vydat prohlášení ve znění:

„Princezna byla zbožňovanou veřejnou postavou, ale byla také matkou dvou synů, princů Williama a Harryho, kterým velmi chybí a kteří touží být se svým otcem a svými prarodiči v soukromí a tichosti Balmoralu.“

Chybějící vlajka nad palácem

Ještě více veřejnost pobuřuje fakt, že nad Buckinghamským palácem nevlaje vlajka, stažená na půl žerdi, není tam totiž žádná. Podle protokolu má nad palácem vlát královská standarta, ovšem pouze v případě, když je přítomen panovník. Lidem to ale nestačí.

Nakonec dochází ke kompromisu. Nad Buckinghamským palácem se objevuje britská vlajka, která je v den Dianina pohřbu stažena na půl žerdi. To tvoří precedens pro další úmrtí členů královské rodiny. V době, kdy je v paláci královna, ale stále visí na stožáru její standarta.

Poklona od samotné královny

Pohřeb princezny Diany se koná 6. září ve Westminsterském opatství, v televizi ho sleduje přes 2,5 miliardy lidí. Nejvíce všem přihlížejícím vyráží dech fakt, že se královna Alžběta, když prochází kolem Dianiny rakve, pokloní.

Jde o velké gesto a výraz úcty od ženy, která je zvyklá na to, že se všichni včetně jejích nejbližších klanějí jí.

Těžké momenty zažívají i oba Dianini synové, princové William a Harry, kteří musí jít za rakví, sledováni novináři a fotografy, které viní z matčiny smrti. V těchto chvílích je jim oporou dědeček, který za rakví kráčí s nimi, aby je podpořil.

Fotka synů a dar od Matky Terezy

Diana je pohřbena v Althorp Park v blízkosti sídla Spencerů, svého původního domova v Northamptonshire, na malém ostrůvku uprostřed jezera známém jako The Oval.

Cestu k jezírku lemuje 36 dubů, podle jejího věku v době smrti. Je pohřbena v černých šatech od své oblíbené návrhářky Catherine Walker, které si sama vybrala, ač ne pro tuto příležitost.

Do rukou je jí vložena fotografie synů, kterou nosívala v kabelce, a růženec, jež dostala darem od Matky Terezy.

Zajímavost

Nad vjezdem do tunelu, kde Diana zemřela, se nachází památník Plamen Svobody (Flamme de la Liberté) z roku 1989, který slouží princezniným ctitelům k uctění její památky.

Víte, že

Zpěvák Elton John přetextoval po smrti lady Di svou baladu Svíce ve větru (Candle In The Wind) a věnoval ji zesnulé.