Malý Marc se krčí za gaučem. Až si otec vybije zlost na manželce, přijde na řadu syn. Není se čemu divit, že z chlapce roste psychopat…
Kanaďan Marc Lépine (1964–1989) odmala ví, že má otec – rodilý Alžířan – zástupy milenek. Podle hesla „podle sebe soudím tebe“ předvádí doma jednu žárlivou scénu za druhou. Jediné štěstí je, že služební cesty jsou dlouhé a časté.
Otec v záchvatech zlosti nešetří ani Marca. Neustále ho bije, i za smyšlené prohřešky. Marc končí střední školu a očekává se, že půjde na univerzitu. Jenže opak je pravdou.
Marc se snaží zuby nehty dostat na montrealskou École Polytechnique, tedy polytechnickou univerzitu, ale úplně ignoruje přípravné kurzy. Škola v kanadské provincii Québec ho tak dva roky po sobě odmítne.
Ano, dostal se i na jiné vysoké školy, ale brzy přestane stačit tempu a množství učiva. Scénář je vždy stejný –vyloučení. Když ho v jedné z přijímacích komisí poníží pedagožka, jeho hněv opět o stupínek naroste. „Nevědí, kde je jejich místo,“ stěžuje si Marc.
V hlavě se mu rodí plán. Dá jim za vyučenou – ženám i těm, kdo nedoceňují jeho kvality! Černá čupřina se mihne kolem vrátnice, brada s krátkým vousem kývne na pozdrav. Vrátný opětuje pokývnutí.
Nemá pochyb o tom, že Marc Lépine je jedním ze studentů École Polytechnique. Ostatně, v posledních měsících tu mladíka vídal poměrně často.
Je 6. prosince roku 1989. Marc hřeje na hrudi pod bundou legálně drženou karabinu, tedy krátkou pušku, konkrétně typ Ruger Mini-14. Za pasem má navíc připnutý v koženém pouzdře svůj lovecký nůž.
V jedné z velkých přednáškových hal sedí kolem 60 studentů z oboru strojního inženýrství. Suverénně vkročí do auly. Postaví se před studenty. Je mu 25, stejně jako mnoha z nich. „Vstávejte!“ poručí. Odměnou jsou mu jen znuděné či překvapené obličeje.
Lépine prvně vystřelí. Kulka se zaryje do stropu. „Muži si stoupnou sem,“ ukáže mezi stolky. „A ženský támhle. Dělejte!“ komanduje.
„Ženy by se měly rozvzpomenout, kde je jejich skutečné místo. Volí si povolání, která náleží mužům…,“ začíná Lépine nepříliš dlouhý proslov namířený proti slabšímu pohlaví. Když skončí řeč, přimhouří obočí a zmáčkne spoušť. Aulou se rozezní srdcervoucí jekot.
Na podlaze mezi stolky leží šest mrtvých dívek. Další tři se svíjejí na jednom ze schůdků. Teď ho už nikdo neposlouchá. Všichni se snaží co nejrychleji dostat ven z místnosti. Lépine se zbraní v ruce ženy ale jen tak nenechá.
Za chvíli stojí na chodbě a pálí do každé sukně, která se mu mihne před hlavní. Stačí mu 20 minut, aby zavraždil 14 studentek a 10 dalších vážně zranil. Do rány se mu občas připlete i druhé pohlaví, a tak sanitky později odvezou i čtyři mladíky.
Na přestřelku s policií ale nečeká. Na konci řádění se zastřelí.