Po práci má vyzvednout děti v parku, jenže uprostřed zeleně najde jen na lavičce spícího synka Rudu. „Kde je Naďa?“ lomcuje s ním. Chlapec částečně popíše neznámou ženu, jenže svou malou sestřičku už nikdy nespatří.
Manžele Rudolfa (1901-1952) a Josefu (1913-1995) Slánské spojuje komunistické přesvědčení. Ani jeden do konce svých životů nezapochybuje, přestože s nimi režim pořádně zatočí!

Svobodná matka
Šestnáctiletá dívka se sociálním cítěním vstupuje do KSČ v roce 1929. V téže době skončí na několik dní za mřížemi za účast na demonstraci.
Do vězení ji přijde navštívit Rudolf, ten zrovna s kolegou Klementem Gottwaldem (1896-1953) razí ve straně radikálnější bolševický proud. Po propuštění se Josefa ke Slánskému nastěhuje, prohloubí se i její vztah ke Gottwaldovi – údajně je jeho zpovědnicí!
A některé informace, které jí budoucí první dělnický prezident řekne, si s sebou vezme do hrobu. Rudolf s Josefou tvoří pár pět let, když se jim narodí syn Rudolf (1935-2006). Na svatbu si udělají čas až o dva roky později! Jenže druhá světová válka buší na vrata, a tak se raději přesouvají do Moskvy.

Únos opředen tajemstvím
Nerozlučná dvojice nastupuje do tamního rozhlasu. V Sovětském svazu však jejich vztah prochází jednou z prvních zkoušek. Tříměsíční dceru Naděždu, které říkají Naďa, hlídá v parku její osmiletý bratr. Přistoupí k němu neznámá žena a ratolest unáší!
Slánští okamžitě zalarmují politické špičky. „Uděláte si nové,“ odsekne krutě Gottwald. Na prosby nereaguje ani sám Josif Stalin (1878-1953). Manželé proklínají agenty cizích mocností.
Dodnes však není zcela jasné, kdo únos zosnuje, indicie však ukazují na sovětskou stranu.

Komunistkou navždy
V poválečném Československu se ze Slánského stává velké zvíře, protože vykonává funkci generálního tajemníka KSČ a kryje záda „Klémovi“. Prázdno po moskevském únosu zaplní dcera Marta (*1949).
Josefa se stará o domácnost a přihlíží, jak její muž demontuje československou demokracii, netuší, že mu to jednou zlomí vaz. Zlé časy odstartují v listopadu 1951, kdy chtějí popřát Gottwaldovi k narozeninám – prezident se však vymluví na nemoc.
Když se vracejí domů, překvapí je agenti StB. „Ježišmarjá…“ lamentuje Slánský, protože ví, co ho čeká. Semelou ho politické procesy, v nichž má sehrát roli i jeho žena.
Vyšetřovatelé ji nakonec nevyužijí, údajně kvůli tomu, že neví, jak by se tváří v tvář milovanému manželovi zachovala. A tak ji aspoň nařídí přestěhování do vesnice Rázová u Bruntálu. Začátkem prosince 1952 se setkává s odsouzeným Rudou.
Ona nic netuší, on ví, že je to naposledy. Druhý den Slánského popraví. Jeho choť se protlouká životem jako dělnice, do Prahy se smí vrátit až v 60. letech.
Své názory nemění, i tak společně se synem podepíše Chartu 77. Přesvědčení neotupí ani sametová revoluce, přestože ji komunismus vzal manžela, dceru a vlastně i celý život.