Kde sídlili čeští králové? Že na Pražském hradě? To je pravda jen zčásti. V místech dnešního Obecního domu stával Králův dvůr, na čas sídlo Václava IV. a poté jeho bratra Zikmunda Lucemburského. Dva králové tu dokonce skonají:

Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad. Když se sem nastěhuje Vladislav Jagellonský, konšelům dojde trpělivost…

Odraná. Tak se říká mezi lidmi důležité bráně staroměstského opevnění, která nahradí bránu svatého Ambrože.

Její pravé je sice Horská, protože z ní vychází důležitá cesta na Kutnou Horu, ale žalostný stav stavby chátrající od chvíle, co založením Nového Města ztratí fortifikace smysl, si vynutí lidové přízvisko.

Hned vedle ní stojí Královský dvůr, ve kterém najdete například lázně, krásnou zahradu ale také lvinec. Když se na trůn usadí teprve 15letý Vladislav Jagellonský (1456–1516), pražští konšelé již ten ostudný pohled nesnesou.

Vždyť Odraná brána navazuje přímo na sídlo krále! Roku 1475 tak začíná monumentální stavba. Zřejmě nikdo nečeká, že její finiš nastane až na konci 19. století…

Ten ale umí raysovati!

Má to být krásná vizitka Starého Města. Konšelé najmou zednického mistra Václava původem ze Žlutic, významné obce nedaleko Karlových Varů. Základní kámen za ovací přítomných pokládá mladý král.

Jenže brzy je jasné, že Václav není tak schopným stavitelem, jak se mohlo zdát. Konšelé tak přizvou ještě Matěje Rejska (asi 1449–1506) z Prostějova, kterému svěří tesání dekorací.

Tři roky po zahájení stavby se Rejskovi podaří přesvědčit konšely, aby stavbu nechali na něm.

Bakalář artistické fakulty pražské univerzity si toho roku ještě narychlo začíná doplňovat praktické vzdělání v učebním oboru jako člen staroměstského kamenického cechu. Kromě výzdoby se musí osvědčit i technicky.

Ostatně, ve Starých letopisech českých, což jsou různorodé paměti z let 1378 až 1526 zkompletované Františkem Palackým (1798–1876), se dočteme: „Přezděli mu Raysek, že uměl pěkně raysovati.“

Stop! Končíme!

Pokud bychom tehdejší bránu přenesli v čase do dnešních dní, zarazilo by nás, že je vysoká jen 42 metrů a stojí devět metrů pod úrovní dnešní vozovky. Dne 24. září 1483 je na Starém i Novém Městě a na Malé Straně pořádně rušno.

Události skončí pražskou defenestrací a stěhováním krále z obav o jeho bezpečnost na Pražský hrad. A brána, prozatím nazývaná Nová? Když Královský dvůr osiří, konšelé mávnou nad jejím osudem zvysoka rukou. Dočká se zřejmě jen provizorního zastřešení.

Konšelé si mnou ruce, šlo o dost nákladný projekt. Dokončena je jen pod ochoz – a okouzluje Rejskovou výzdobou.

Tak ji prostě zboříme…

K čemu slouží Nová brána poté? K ničemu. Dokonce se uvažuje o jejím zboření. Nakonec se účel přeci jen najde: Promění se v prachárnu, tedy sklad střelného prachu. Proto jí dnes říkáme Prašná brána.

Ale… přestože jde o nejčastější vysvětlení, sluší se k němu poznamenat znepokojující historický fakt, že nemáme jediný dobový doklad o tom, že by se tu střelný prach skutečně skladoval.

Pokud si před Prašnou bránu stoupnete dnes, z Rejskova díla už toho mnoho neuvidíte. Výzdoba padne roku 1757 z velké části za oběť pruskému obléhání, co zbude, musí být roku 1799 sejmuto a částečně je k vidění v Lapidáriu Národního muzea.