Hlasy napovídají, že je na jindy opuštěném místě živo. Děsivý výkřik vystřídají tupé rány, a pak nelidské zaúpění. Po pár minutách útočníci prchají. Kdyby jen tušili, že jejich oběť jednou skončí v muzeu.

Asi 20 kilometrů od Manchesteru se rozkládá rašeliniště, které místní znají jako Lindow. Místo ale kromě močálů skrývá pozůstatky minulosti.

Bažinné překvapení

První zmínky pochází už z roku 1421, kdy místní šlechtic povolí obyčejným lidem používat rašelinu k topení. Produkt se totiž vytěžil, vysušil a spálil. Sluší se však dodat, že v porovnáním s uhlím je výhřevnost poloviční.

Lindow pod vlivem klimatických změn a těžby ztrácí svou velikost, kdysi zabírá 600 hektarů. A dnes? Rašeliniště se smrskne na desetinu. K místu se rovněž váží pověsti o nešťastnících, kteří v Lindow našli smrt.

I do těchto končin dorazí technologie, jež odstartují neuvěřitelný příběh. Na kalendáři bychom nalistovali 13. května 1983. Těžaři Andy Mould a Stephen Dooley zaregistrují na dopravním pásu něco neobvyklého.

„Není to fotbalový míč?“ uchechtne se jeden z nich. Stroj zastaví a předmět položí na zem.

Vrah bez oběti

Trvá to pár vteřin, než se dovtípí, že zírají na lidskou hlavu s chomáči vlasů a kusem měkkých tkání. Okamžitě zalarmují policii, strážci zákona odstartují mravenčí práci. Kriminalisté zpozorní, protože nález by odpovídal pohřešované Malice Fernandézové.

Žena zmizí v roce 1961 a od té chvíle o ní nikdo neví. Už na místě zazní, že mrtvola patří ženě, a tak muži zákona zamíří k domu Petera Reyn-Bardta, manžela Maliky. Vyslýchají ho několik dní, muž sice zapírá, informace o nálezu ho však zlomí.

„Uplynulo hodně času, myslel jsem si, že se na to nikdy nepřijde,“ uleví svému svědomí. Ještě, než stane před soudem, radiokarbonové datování odhalí, že stáří lebky je asi 1700 let. A tak zákonitě nemůže jít o Peterovu manželku.

Ten už však učinil doznání. U soudu vysvětlí, že ho žena načapala s jiným mužem a on měl strach, aby nerozhlásila, že je homosexuál. Za mřížemi nakonec umírá.

Zase on!

Lebka mezitím putuje do muzea v Chesteru. Policejní práce se na ní podepíše, to však není konec. Píše se 1. srpna 1984 a nebohý těžař Andy Mould prožívá déjà vu. Z pásu odhodí kus dřeva obalený bahnem. Jakmile věc dopadne na zem, odhalí se lidská kost!

Kolečko se opakuje, na místo kromě policie přijede také lokální novinářka, která donutí pracovníky zastavit těžbu. Zkontaktuje archeologa, který po třech dnech narazí na zachovalé lidské torzo.

Bezpečnostní složky znovu upozorňují, že jim chybí tělo Fernandézové. Čáru přes rozpočet jim udělá pohlaví, jelikož objevená mumie je muž. V době úmrtí mu je asi 25 let a žije někdy kolem 1. století.

Zajímavost ukrývá i samotný skon, protože zemřel násilnou smrtí. Má jít o kombinaci úderů, škrcení a podříznutí. Zajímavé svědectví vydá také jeho žaludek, rašelina totiž uchová jeho obsah. Před smrtí baštil pšeničné placky smíchané s otrubami.

Pokrm obsahuje také pyl, což odkazuje na starověké rituály. Teorii nahrává i fakt, že muž disponuje velmi dobrým chrupem, což by znamenalo, že se jedná o druida či společensky vysoce postaveného jedince.

Jeho aktuálním bydlištěm se stává Národní muzeum v Londýně. Díky kondici si rovněž vyslouží nálepku nejlépe zachované mumie, která byla objevena na území Velké Británie.