„Nejkrásnější, co žena může obléknout, jsou ruce milujícího muže. Pro ty, které takové štěstí nemají, jsem tu já,“ prohlásil Yves Saint Laurent (1936–2008). Jako malý bojoval se šikanou, v dospělosti byla jeho okolí trnem v oku jeho homosexualita. Vyšperkované modely haute couture ale uchvátily celý módní svět.
Ale zpět na začátek. Jako malý kluk vyrůstal Yves v Alžírsku, teprve na prahu dospělosti ho toulavé boty a snaha proniknout do tajů módy nasměrovaly do ikonickými styly pulzující metropole, Paříže.
Jen co se v nové domovině rozkoukal, už měl v kapse první místo v návrhářské soutěži. A o rok později znovu. Napodruhé dokonce porazil i další vycházející ikonu, Karla Lagerfelda (1933–2019).
Místo asistenta Christiana Diora (1905–1957) bylo v tu chvíli okamžitě obsazeno.
Žezlo po ikoně
„Nemohl jsem před ním ani mluvit. Naučil mne základy mého umění,“ nechal se později slyšet Laurent. Tvůrčí idylka ale netrvala věčně. Psal se rok 1957, když Dior tragicky zahynul na dovolené v Itálii a jeho obchodní impérium se ocitlo v červených číslech.
Laurentovi bylo 21 let, když byl jmenován ředitelem. Otrkat se mu však netrvalo ani rok. Revoluční kolekce Trapeze laděná do uhlazené elegance totiž pomohla zvýšit zisky až o třetinu.
Navíc se díky ní seznámil se svou životní láskou Pierrem Bergém (1930–2017). Radost ale přerušilo povinné narukování do alžírské války.
Zlomená tvůrčí duše
V uniformě vydržel Laurent jen 3 týdny. Tvrdá šikana ho složila na marodku. Po návratu zbyla z energického mladíka jen depresemi sužovaná troska ujíždějící na drogách a marinovaná v alkoholu.
Jeho nestabilita se odrazila i v další kolekci inspirované beatnickou generací. Jednotlivé kousky šokovaly asymetrickými střihy, drsnými prvky nebo pánskými smokingy pro dámy. Pro upjatou značku Dior ale byly návrhy přes čáru.
Do revolučního designu se obula i kritika. Roku 1961 proto Laurent s Bergém sbalili návrhy a rozjeli značku odrážející vkus majitele, Yves Saint Laurent.
Drogy, inspirace, ovace
Půl roku po otevření už Laurent válcoval trh s novou kolekcí. Nadopovanou kokainem a prosycenou dýmem ze 150 vykouřených cigaret denně. Do oběhu pustil jak beatnický styl, tak prvky safari.
Trend útlého pasu v jeho modelech neexistoval, stejně tak hranice mezi dámským a pánským oblečením. Byl to právě on, kdo povýšil Paříž na epicentrum světové módy. Stal se špičkou v oboru.
Jako první měl možnost sklidit ovace na výstavě v Metropolitním muzeu umění. Psal se rok 1983.
Jízda na půl plynu
Od počátku 90. let ale inspirace pomalu docházela. Tvorba modelů haute couture ho připravovala o veškerý elán, který mu do žil nedokázal dodat ani omamný bílý prášek. Vyčerpávaly ho také finanční problémy.
Roku 1993 koupila YLS farmaceutická společnost Sanofi, což Laurentovy záchvaty úzkosti a hysterie jen prohloubilo. O 6 let později spadla firma do klína dalšímu oděvnímu gigantovi jménem Gucci.
S konečnou platností dal Laurent hvězdnému světu sbohem velkolepou módní přehlídkou roku 2002. Po dlouhé nemoci zemřel roku 2008 po Bergérově boku. Ten se následně nechal slyšet, že „Chanel dal ženám svobodu. Yves Saint Laurent jim však dal sílu“.
