„Sám Bůh vás žádá a vyzývá jako posly Kristovy, abyste si pospíšili, bohatí a chudí, tuto chásku vyhnat ze zemí obývaných vašimi bratry,“ nabádá papež Urban II. roku 1095 věrné křesťany k boji proti nevěřícím ve Svaté zemi.
Už o rok později se na cestu vydává téměř 70 tisíc lidí.
Výzva papeže Urbana II. (1042–1099) odstartuje sérii křižáckých tažení, která mají zamezit muslimské nadvládě nad Svatou zemí. V období let 1096–1221 jich proběhne celkem pět.
Pohnutky, proč se k nim lidé připojují, jsou podle dobových svědků různé. Patří mezi ně poznávání nových zemí, ale také snaha dostat se díky kořisti z boje z chudoby. Mezi účastníky se objevují šlechtici, měšťané rolníci, nechybí ani chudina.
Boj stojí peníze
Vojenská výprava, zvláště na tak dlouhou cestu jako z Evropy do Svaté země, ovšem něco stojí. Už během první křížové výpravy (1096–1099) se ukazuje, že je nezbytné mít s sebou velkou částku peněz. Při dalších výpravách to činí výdaje až na dva roky.
Bojovníci proto před odchodem obvykle prodávají svůj majetek nebo si také půjčují. Předpokládají navíc, že se už nevrátí zpátky.
Vyhlašují se mimořádné daně
I pokud se ale vrátí zpět, většinou se jim moc nechce splácet dluhy. Anglický panovník Jindřich II. Plantagenet (1133–1189) kvůli křížové výpravě vypíše mimořádné daně. Podobně také papežové vyhlašují daně na křížovou výpravu.
Dalším zdrojem financí je i vykupování zločinců nebo prodávání církevních a politických úřadů.
Mění se v Orientálce
„My, kteří jsme patřili k Západu, jsme se nyní stali Orientálci, kdo pocházel z Remeše nebo ze Chartres, stal se Tyřanem nebo Antiochejcem.
Už jsme zapomněli na místa našeho zrození…“ píše francouzský kronikář Fulcher ze Chartres (kolem 1059–1127), jeden z účastníků prvního křižáckého tažení. Křesťané na výpravách přejímají orientální zvyky.
Například se začínají oblékat do lehkých splývavých šatů a nosit turbany, protože to je vzhledem k podnebí pohodlnější.
„Mnoho mužů ze Západu se teprve zde naučilo číst a psát, což pro muslimy nebylo nic neobvyklého,“ zmiňuje se současný německý historik Manfred Vasold.
