Modrá obloha nad hlavou. Zdánlivě nekonečný modrý oceán. Skoro by se zdálo, že modré barvy je v přírodě více, než dost. Ale zdání klame. Modrá je překvapivě vzácná, ať už se to týká kamenů, rostlin nebo živočichů.

A proč tomu tak je?

U rostlin je modrá dosažena smícháním přirozeně se vyskytujících pigmentů, podobně jako kdyby umělec míchal barvy. Nejčastěji se používají červené pigmenty, jejichž vzhled lze změnit smísením s jinými barvivy anebo také díky posunu pH.

Tyto změny v kombinaci s odraženým světlem mohou vytvořit úžasné výsledky. To vše je ale pro rostliny poměrně náročné, což je důvod, proč je mezi zhruba 300 000 kvetoucími druhy rostlin na světě méně než 10 procent modrých květů.

Tajemství kamene

Co se týká minerálů, jejich krystalové struktury reagují s ionty (nabitými atomy nebo molekulami) a tím je určeno, které části světelného spektra budou absorbovány a které se odrazí. Příkladem může být vzácný kámen lapis lazuli, který se těží především v Afghánistánu a produkuje vzácný modrý pigment ultramarín.

Má totiž specifickou strukturu, ve které jsou obsaženy vždy tři atomy síry a jediný elektron. Vzniklé energetické poměry pak u této horniny „dělají“ opravdu povedenou modrou barvu. U zvířat je to jiné.

Modrá barva u živočichů nepochází z modrých pigmentů.

Jak se klame tělem

Například motýli rodu Morpho mají na šupinách na svých křídlech složité, vrstvené nanostruktury, které dokážou obalamutit světlo tak, že některé barvy se navzájem vyruší a odráží se pouze modrá. Podobný efekt se vyskytuje také ve strukturách, nacházejících se v peří sojky chocholaté (Cyanocitta cristata), šupinách ryby jménem bodlok pestrý (Paracanthurus hepatus) a „blikajících“ prstencích jedovatých chobotnic skvrnitých (Hapalochlaena maculosa).

Výjimkou je například motýl Nessaea obrinus, který produkuje pravý modrý pigment.

Vzácný jako zlato

Modré odstíny u savců jsou ještě mnohem vzácnější, než u ptáků, ryb, plazů a hmyzu. Například srst u nich není nikdy přirozeně modrá. Vědci však nedávno zjistili, že srst ptakopysků září v živých odstínech zelené a modré, když je vystavena ultrafialovým paprskům.

Kvůli nedostatku modré barvy v přírodě byl název pro ni relativně pozdě přijatý do jazyků po celém světě. Nejstarší použití modrého barviva se datuje zhruba 6 000 let zpátky do Peru a dávní Egypťané kombinují oxid křemičitý, uhličitan vápenatý a uhličitan měďnatý, aby vytvořili dlouhotrvající modrý pigment, který používají pro barvení svých monumentů i důležitých předmětů včetně posvátných věcí.

Ultramarín, modrý pigment z lapis lazuli, je ve středověku vzácný jako zlato.

Fascinace modrou

Nedostupnost modré znamenala, že ji lidé považovali za něco mimořádného a spojovali tuto barvu s různými božstvy. Modrou si oblíbili také někteří umělci, například Michelangelo Buonarroti (1475-1564), Paul Gauguin (1848-1903), Pablo Picasso (1881-1973) nebo Vincent van Gogh (1853-1890). Tuto barvu jako svou nejoblíbenější také označuje velké množství lidí napříč kontinenty, věkovými skupinami i rasami. „Její relativní nedostatek v přírodních pigmentech pravděpodobně podpořil naši fascinaci modrou barvou,“ domnívají se vědci.