Co mají tyto dámy společného? Zůstávají za nimi těla bez života. Proč?
Kvůli zisku, i jako pomsta za útrapy v dětství…
Mijuki šetří rozpočty: Až 169 obětí!
Ve 40. letech minulého století platí v Japonsku zákaz potratů. Toho využije porodní asistentka Mijuki Išikawa (1897–1987) a nabízí nemajetným rodičům řešení: Za „příspěvek“ je zbaví narozeného nežádoucího potomka.
Spolupracuje s manželem a lékařem, který vystavuje úmrtní listy. Policisté roku 1948 objeví prvních pět tělíček, 40 dalších je zakopaných u pohřebního ústavu, 30 na chrámové zahradě a desítky přímo na Mijuki zahradě. Zavražděno je až 169 dětí!
Prokázáno bude 103 případů. Mijuki je odsouzena na osm let, což je nakonec zkráceno na čtyři.

Juana Barrazaová: 16 až 49 obětí
Matka Juany Barrazaové (*1958) přenechá dceru za pár piv svému kamarádovi Josému Lugovi. Juana je tak ve 13 prvně těhotná. Potratí. V 16 již dítko donosí. Matka umírá na cirhózu jater a děvče mizí do Mexico City. Nakonec bude mít čtyři děti.
Juana začne okrádat seniorky, u kterých dělá pečovatelku. Najde si také koníčka. Mexický wrestling. V Mexico City policie od roku 2002 vyšetřuje sérii vražd starších dam. Většinu z nich nacházejí uškrcenou.
Pro sílu, která je potřeba pro usmrcení, pátrají po muži. Několik svědectví je směřuje do komunity transvestitů. Pak se však Juana těsně po činu potká s nájemníkem jedné z obětí. Wrestlerka policii ušetří práci: Nebere si rukavice.
V 10 případech tak mají vyšetřovatelé dokonalou shodu otisků prstů. Když konečně Juanu zastudí na rukou pouta, veřejnost je překvapena. Vždyť je to žena! Zápasnice bude odsouzena k 759 letům vězení…

Belle Gunnessová: 14 až 40 obětí
Na svět přijde jako Brynhild Paulsdatter Størsethová (1859 –1908) v norském Selbu. S rokem 1881 utíká do USA. Mění si jméno na Belle. Není žádná nítěnka, má na svou dobu nadprůměrnou výšku 170 cm a váží kolem sta kilogramů.
O tři roky později se poprvé vdá za Madse Sorensona. Jejich cukrárna vyhoří, i jejich dům. Obě jejich děti umírají na zánět tlustého střeva. Belle truchlí jen na oko, měly životní pojistku.
A pojištěny byly i obě nemovitosti. 30. července 1900 umírá Sorenson na krvácení do mozku. „Stěžoval si na bolesti hlavy, tak jsem mu dala chininový prášek. Když jsem se na něj šla podívat, nedýchal,“ líčí Belle a shrábne 5000 dolarů z pojištění.
Koupí si farmu v Indianě a začne chovat prasata. A také se porozhlížet po manželech…
Pozor na mlýnky na maso!
Když zemře i Peter Gunness, opětovná vdova, které navíc před devíti měsíci zemřelo batole, upoutá pozornost koronera. Svolá kvůli ní porotu. Důkaz pro vraždu se nenajde. Farmářce přistane v klíně 3000 dolarů z pojistky.
Už v roce 1905 si dává seznamovací inzerát. Chytne se Henry Gurholt. Když se přestane ozývat příbuzným, kontaktují Belle. „Odjel na koni do Chicaga, ale stále se nevrátil,“ odepíše. Po Henrym zůstane kufr a kabát. Další v pořadí bude John Moe z Minnesoty.
Pár měsíců si vyměňují dopisy, než nápadník dorazí s i věnem. Slehne se po něm prasečák… A přijde i pořádný požár! Na farmě vypukne roku 1908 a dům srovná se zemí. Belle a její tři děti na místě uhoří. Možná.
Dospělé ženské tělo totiž postrádá hlavu, která se nikdy nenajde! Zato se v prasečím výběhu najdou lebky. Kriminalisté tedy prohledají farmu a zděšení nebere konce. Těla, zakopané rozsekané končetiny v pytlích, kosti zabalené do hnijícího masa. Jasných obětí je 14. S jistotou to ale bude mnohem víc.