Pod rouškou tmy doráží k jedné z běloruských vísek. Světlo v oknech nasvědčuje, že vesničané si užívají poklidného večera. Během pár minut se situace změní v naprostý chaos. Druhý den už z malebné obce zůstává pouhé spáleniště.

Oficiální název zni 36. granátnická divize SS, zasvěcení ji ale znají spíše jako Jednotku Dirlewanger. Historici vojáky, jenž jsou vybíráni z řad těch nejhorších vězňů, přezdívají chátra hrdlořezů!

Polská premiéra

Je 23. března 1940 a Adolf Hitler (1889–1945) bere do ruky sluchátko a rozhodne se udělit podmínečné tresty chyceným pytlákům. Na druhé straně přikyvuje Heinrich Himmler (1900–1945). Okamžitě si vzpomene na Oscara Dirlewangera (1895–1945).

Nejde samozřejmě o propuštění v pravém slova smyslu, Hitler chce z trestanců zřídit novou jednotku. „Měli by to být muži z Bavorska a Rakouska,“ úkoluje Himmler Dirlewangera.

Ten si vybere 55 mužů, jenže situace se brzy zvrhne a brigádu rozšiřují zločinci nejhrubšího zrna. Esesáci nad nimi ohrnují nos, ale to Dirlewangerovi, kterého povýší na Oberstrumführera, nevadí. Jeho muži míří k polskému městečku Lublin.

Na nacisty okupovaném území propuká jejich řádění. Rabují, znásilňují a nechávají se podplácet – situace je tak špatná, že ostatní pohlaváři žádají přemístění jednotky.

Zkáza jednotky? Alkohol!

Vojáci, jenž se chovají jako utržení ze řetězu, odjíždí do Běloruska. A právě tam odhazují veškeré zábrany. Dirlewanger například uplatňuje oblíbenou metodu. Když dorazí k náhodné vesnici, nashromáždí veškeré občany do stodoly a tu zapálí.

Ten, kdo by chtěl stavení opustit, dostane kulku. Celkem podobným způsobem navštíví na 200 vesnic, v nichž zabijí na 30 tisíc lidí. Dirlewanger počítá také první ztráty, ale jeho muži umírají především při opileckých eskapádách.

V září 1942 jednotka navštíví běloruské město Baranavičy, kde pozabíjí na 8 000 tisíc židů. „Některé zaživa zavěsili nad oheň a pekli, potom jejich těla hodili prasatům,“ říkají přeživší po válce.

To se týká především mužů, děti a ženy končí jako sexuální otroci. Existují záznamy, kde si vojáci vyměňují nebožáky mezi sebou. Cena? Dvě láhve vodky!

Jednotka operuje v Bělorusku do roku 1944, poté se v srpnu vrací zpět do Polska, aby pomohla potlačit povstání ve Varšavě.

Nelidská brutalita

Tehdy jde o útvar čítající osm stovek příslušníků, a právě ti vlétnou do čtvrti Wola, kde se nezastaví snad před ničím. Muže polévají benzínem, děti napichují na bajonety a ženám strkají do pohlavních orgánů granáty.

Pokud narazí na někoho těhotného, zkouší provádět císařský řez. Vtrhnou také do jedné z nemocnic, kde většinu pacientů zabijí, patnáct sester z Červeného kříže znásilní a zavraždí.

V tu dobu už je na velitele jednotky chladnokrevných vrahů vypsána finanční odměna – iniciuje jí Rudá armáda. Druhá světová válka se však chýlí ke konci, Hitler jednotku rozšíří na divizi a chce, aby měla až 4 000 mužů.

To už se však nestane, Dirlewanger je zraněn a v dubnu 1945 ho zastoupí Fritz Schmedes (1894–1952). Pod jeho velením jednotka prakticky přestává existovat – většinu z jejích členů zabijí Sověti v bitvě o Berlín.