Když se v oppidu Ubiorum – dnešním Kolíně nad Rýnem – rozezní 6. listopadu roku 15 pláč novorozeného miminka, málokdo by tušil, jaké veletoče toto děvčátko v životě čekají.
Iulia Agrippina (15–59), na kterou bude historie pamatovat coby na Agrippinu mladší, aby se nepletla se svou matkou, má za bratra budoucího císaře Caligulu (12–41), absolvuje pětileté manželství s císařem a zároveň svým strýcem Claudiem (10 př.
n. l.–54)
a její syn Lucius Domitius Ahenobarbus (37–68) se jednoho dne stane coby Nero v pořadí pátým římským císařem. To vše zejména díky ostrým loktům Agrippiny. A také díky její vášni pro travičství…
To je ale nevděk…
„Pomůže to nám všem,“ ukončuje císař Claudius svou žádost k jednomu z konzulů a na slovíčko „všem“ dá zvláštní důraz. Oním mužem je Gaius Sallustius Passienus Crispus (?–44/47). Co tak zvláštního se po něm žádá? Rozvod s manželkou Domitií (19 př. n. l.–59 n.
l.), pravnučkou císaře Oktaviána – a vzápětí svatbu s Agrippinou mladší. „Nemoc jí vzala manžela, vrátila se z exilu a musí se starat o malého synka,“ hraje císař na city. Gaius ví, že tento sňatek přinese výhody i jemu, a tak kývne.
Agrippina se mu časem odvděčí po svém. Otráví ho. Cesta výš je volná: V roce 49 si bere Claudia. Stačí pět let a císař umírá. Antičtí autoři nám zanechávají jasný vzkaz: I jeho ve snaze umístit na trůn coby loutku svého syna otráví.
Na Claudia rulíkem
Jmenuje se Locusta (?–69) a její znalost jedů je na tak vysoké úrovni, že o ní píší starověcí historikové Tacitus, Cassius Dio, Suetonius (asi 75– 130 až 140) a dokonce i satirik Juvenál (asi 60–140).
Právě ona je nehynoucí studnicí znalostí pro Agrippininy travičské akce. Na císaře Claudia jí prý doporučí rulík zlomocný, kterým se má okořenit houbový pokrm. Císař bledne a povolává svého lékaře Xenofóna (10 př. n. l.–54 n. l.).
Ten vytahuje brk, kterým chce vyvolat zvracení. Locusty jed není dost silný, ale bude to prý právě Xenofón, kdo smrtící dílo dokoná – pero je totiž také otrávené! A jak dopadne hlavní lékař? Nevíme, ale zemře tentýž rok, co císař. Náhoda?
Rekvalifikace za Nera
„Odvažte ji!“ přikazuje císař, pokládá bič a Locusta, která se sotva udrží na nohou, se znovu pouští do práce. Nový jed pro Claudiova syna Britannica (41–55) je konečně hotov. S výsledkem je Nero konečně spokojen.
Travičku posléze zahrne majetky a dokonce k ní posílá na školení své nejvěrnější! Pšenka jí odkvete až s císařem Galbou (3 př. n. l. – 69 n. l.). Nechá ji vést městem v řetězech a nakonec popravit.
Otrávit nelze, utopit také ne
Jenže Agrippina se přepočítá. Nero už není mladý submisivní klouček a matčino vměšování mu leze krkem. Krev sice není voda, ale Nero je v mnohém po matce. Pokud se od ní něco naučí, tak to, že jedy vyřeší většinu problémů. Jenže matku podcení.
Zkušená travička si dává velký pozor, co pozře a využívá ochutnavače. Nero ale prosluje kreativitou. Agrippině zařídí malebnou plavbu na lodi… která se na moři potopí! Vyčerpaná žena vzdoruje vlnám a zkušeně plave ke břehu. Tam ji vyloví rybáři.
Plán opět selže. Císařova trpělivost je u konce. Do domu matky nakonec pošle zkušené vrahy.
