Je něco po půl jedenácté dopoledne, když ji jeden z policistů v lesním podrostu objeví. Leží na zádech, s roztaženýma rukama a očima dokořán. Její kůže je smrtelně bledá. Stále na sobě má školní uniformu a jednu z oblíbených červených rukavic. Druhá se jí během zoufalého útěku před sadistickým vrahem zachytne o keř.

Její matce se v tu chvíli zhroutí svět. Naděje, že by svou milovanou Muriel (1933–1946) našla živou a zdravou, pohasnou. Místo toho teď před ní leží znásilněná a zastřelená. S několika ošklivými ranami na hlavě.

Ten příběh o Červené karkulce, jak ji přezdívají novináři, přitom začíná tak hezky. S písničkou na rtech.

Ještě ji zahlédne z okna…

Dvanáctiletá Muriel Drinkwaterová miluje zpěv. Než se posmrtně stane Červenou karkulkou, je pro všechny z velšské vesnice Penllergaer nedaleko Swansea „malým slavíkem“. Bobrukuje si i 27. června 1946 cestou ze školy.

Lehce po čtvrté hodině odpolední s úsměvem na rtech zamává řidiči autobusu a vyrazí na poslední úsek. Domů to má ze zastávky coby kamenem dohodil. Její matka ji v jednu chvíli dokonce už zahlédne v dálce z okna. Pak jí ale dcera zmizí mezi stromy.

Ještě netuší, že je to naposledy, co ji viděla živou. Když na vesnici padne tma, bere celou záležitost do rukou přivolaná policie. Holčičku najdou následují den dopoledne, ve stavu, který zvedne mandle i protřelým kriminalistům.

Pistole z války

V hrudníku má dvě rány, ty jsou příčinou smrti. Ještě předtím jí ale vrah znásilní. Těžko říct, kolik toho v tu chvíli vnímá, jelikož nejdřív je několikrát prudce udeřena do hlavy, s největší pravděpodobností pažbou pistole. Ta je nalezena poblíž jejího těla.

Brutální vražda otřese celou vesnicí. U výslechu končí tisíce mužů. Odtud i z širokého okolí. Netrvá dlouho a do vyšetřování se zapojuje Scotland Yard. To už skloňuje jméno Muriel Drinkwaterová i díky senzacechtivým novinářům celá země.

Jenže čas běží, pachatel uniká a jediný větší objem informací se týká vražedné zbraně. Ukáže se, že takové nosí američtí vojáci během druhé světové války při bojích v Evropě. V oblasti kolem Penllergaer navíc během bojů stojí dva velké americké tábory. Cesta k pistoli je tak pro kohokoliv z okolí víceméně snadná.

Hříchy Harolda Jonese

I Velšan Harold Jones (1906–1971) bojuje ve druhé světové válce. Do armády vstoupí poté, co si odsedí 20 let za vraždu dvou malých děvčátek. Jedné je 8, druhé 11. Muriel je zabita čtyři měsíce poté, co Jones svlékne uniformu.

Těsně před propuštěním z vězení se navíc nechá slyšet, že nechce ztratit touhu znásilňovat a zabíjet. A deset dní po tragédii v Penllergaer je v jiné vesnici, v anglickém Kentu, znásilněna a zavražděna jedenáctiletá Sheila Martinová.

I její tělo je nalezeno v lese. Jenže k Jonesově usvědčení chybějí důkazy, a tak zůstane až do smrti v roce 1971 oficiálně „pouze“ dvojnásobným vrahem a případ „Červené karkulky“ končí na dlouhá léta v oddělení odložených případů.

Je to vrah, ale ne Muriel

Případ je znovu otevřen až v roce 2003, v naději, že se na zbrani najdou stopy DNA pachatele. Ta ale do té doby projde tolika rukama, že by vzorky nemohly být průkazné.

Poslední nadějí je tak oblečení, původně ztracené, v roce 2008 ovšem nalezené v policejním skladu. Bližší zkoumání odhalí na zadní straně kabátu téměř neviditelnou skvrnu – od spermatu. Tentokrát už není s odebráním vzorků DNA nejmenší problém.

Ten nastane až v momentě, kdy onen vzorek zbaví Harolda Jonese podezření, stejně jako Huberta Hoylese, tehdy třináctiletého chlapce, který Muriel potká na lesní cestě, pravděpodobně jen pár minut před smrtí, a od té chvíle žije s cejchem potencionálního vraha. Smutné pohádce o Červené karkulce tak dál chybí konec.