Skip to content

Tragická expedice napříč Austrálií v 19. století: Bez trabantů, zato s velbloudy

Když se z Melbourne 20. srpna 1860 vypravuje procesí o 19 mužích, 23 koních a 26 velbloudech, je toho v sázce hodně. Konkrétně odměna 2 000 liber, otázka, zda uprostřed kontinentu leží vnitrozemské moře, a nakonec i vlastní holé životy. Výprava se ukáže být zklamáním ve všech ohledech.

Evropané se v Austrálii teprve zabydlují, když vláda vypíše odměnu pro prvního odvážlivce, kterému se podaří přejít kontinentem napříč. Je prvním ze smolných znamení, že za vůdce celé expedice, která si na úkol troufne, je zvolen Robert O’Hara Burke (1820–1861). Policejní komisař Burke pro podobnou výpravu nemá vlohy, ani zkušenosti.

Vzali jsme všechno?

Další problém nastává při pakování. Aby se Burke ubezpečil, že na nic nezapomene, sbalí jednoduše úplně všechno, včetně dubového kempovacího stolu se židlemi a čínského gongu. Dostane se na váhu více než jedné tuny na každého účastníka výpravy! První vůz se rozpadne už po několika ujetých metrech. Do večera se zvládnou dostat sotva na okraj města. Šnečí tempo prvních týdnů Burkeho znervózňuje, jedná se přece jen o závod a konkurence může být v patách. Hodí proto původní plány za hlavu a začne – ke smůle ostatních – improvizovat.

Úsporné balení nepatří mezi silné stránky velitele expedice.

Skoro v cíli

Většinu členů výpravy nechává v tábořišti Fort Wills a v polovině prosince se vydá do 50stupňového horoucího pekla australského léta se skupinou dalších tří mužů, včetně schopného navigátora Williama J. Willse (1834–1861). A zpočátku to jde kupodivu hladce. Zastaví je až pět kilometrů před cílem neprostupná bažina. Nyní stojí ale před zásadnějším problémem – nemají dost jídla na zpáteční cestu. Trápí je hlad i monzunové deště, nakonec je to ale úplavice, která si vyžádá život prvního z nich.

Výprava vyráží z Melbourne a pokračuje vnitrozemím až na sever. Cestu zpátky už nedokončí.

Osudové zdržení

Skupina si bere celý den, aby muže pohřbila. Tato pieta je bude stát život. Vysílení se 21. dubna konečně doplahočí do Fort Wills, kde na ně má čekat zbytek expedice se zásobami. Najdou ale liduprázdný kemp a zprávu, že vyhladovělí muži odešli toho rána, pouhých 9 hodin před nimi! Zde však groteska nekončí. Jakmile zuřící Burke s muži opustí tábor, zbytek expedice se do něj zase vrací. Nikoho v něm nenajdou, a tak nemají nejmenší tušení, že Burke s ostatními je jen pár kilometrů od nich. Trojice mezitím neúprosně pokračuje směrem, kterým tuší civilizaci.

Pár kroků od záchrany

I když po cestě směňují cukr za jídlo domorodců, nevysvětlitelně chřadnou. „Jsem velmi slabý, mé nohy a ruce jsou téměř kost a kůže,“ píše pár dnů před svou smrtí Wills. „Nic než největší štěstí nás nemůže nyní zachránit.“ Jenže otěže této výpravy štěstí nesvírá. Burke a Wills umírají zřejmě na nemoc beri-beri z nesprávně připravených bobulí nardoo. K jejich nalezení je vysláno celkem 6 výprav. Jedna z nich najde posledního přeživšího, vojáka Kinga, žijícího mezi domorodci. Další výprava během pátrání překročí kontinent od severu k jihu a shrábne tak vypsanou odměnu 2000 liber.

Památný strom, pod který Burke zakope vzkaz, který jejich zachránci nenajdou.
Foto: cdn.historycollection.co upload.wikimedia.org gutenberg.net.au i.pinimg.com foodwinetravel.com.au
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …