Ta tragédie Clarka Gablea (1901–1960) srazí na kolena. Zhroutí se mu svět. Carole Lombardovou (1908–1942) miloval víc než svůj život. A teď je mrtvá. Spálená k nepoznání, někdy mezi tou hromadou šrotu, která zbyla z jejího letadla.

A za všechno může válka. Ta zatracená válka. Nebýt jí, Carole by se nezúčastnila turné na podporu prodeje válečných dluhopisů, a její letadlo by se při cestě zpátky do Hollywoodu 16. ledna 1942 po nárazu do skalního útesu nerozlomilo vejpůl.

Je to paradoxně ta samá válka, která pomůže zlomenému muži alespoň na chvíli vyhnat děsivé okamžiky z hlavy. A to pomocí jiných děsivých okamžiků.

(Ne)chtěná publicita

A tak si filmový idol milionů diváků oholí svůj proslulý knírek a přihlásí se jako dobrovolník do armády. Je mu sice už téměř dvaačtyřicet, při výcviku po boku mladých branců ale nijak nezaostává.

„Jdu do toho, a neočekávám, že se vrátím, a je mi to namouduši úplně fuk,“ loučí se před odjezdem na bojiště s nejbližšími přáteli.

Pak jim rozdá zlaté náramky.

Na památku. Jeho spolubojovníci ve zbrani berou jeho přítomnost hlavně jako vítanou reklamu. Ani jednoho nenapadne, že by Gable byl ochotný vystavit se nějakému nebezpečí.

Vždyť jeho slavnostnímu odvodu přihlíží víc než stovka reportérů, fotografů a kameramanů. Jediný, komu je tahle maškaráda proti srsti je sám Gable. „Nechci prodávat dluhopisy, nechci pronášet řeči a nechci nikoho bavit.

Chci jít tam, kde jde do tuhýho.“ I tak má neustále někoho v patách. Fotografy, fanoušky, lovce autogramů, hysterické ženy, toužící si alespoň „sáhnout“.

Palubní střelec

A pak se z něj stane palubní střelec. Palubní střelec, který ovšem navzdory svému odhodlání ve skutečnosti nikdy aktivně nebojuje. Místo toho je akorát pověřen natočením náborového filmu, který má mladé Američany přilákat do vojenského letectva.

Jedno přání se mu ale splní. Je přímým svědkem bojových akcí, při kterých jde opravdu do tuhého. Četných bombardovacích letů nad Německem a evropskými zeměmi okupovanými nacisty.

Pár centimetrů od smrti

První takovou zkušenost získá v květnu 1943 na palubě létající pevnosti B-17, mířící pokropit pumami tovární čtvrť v Antverpách. Tenhle úmysl se během letu pokusí překazit německý stíhací letoun Focke-Wulf.

Jedna ze střel proletí trupem, narazí do Gableova podpatku a vyletí ven, jen pár centimetrů nad jeho hlavou. Při jiném náletu snímá dění přes rameno elitního střelce ve věži.

Nepřestane, ani když se bombardér dostane do křížku s německými stíhačkami a na základnu se vrátí děravý jako cedník.

Ne já, to oni…

Za službu vlasti obdrží Letecký kříž za zásluhy a medaili za mimořádně přínosnou účast na pěti bombardovacích bojových úkolech. Gable je přijme velmi zdráhavě. Ví dobře, že není žádný hrdina. Že jiní muži dokázali mnohem víc.

V červnu 1944 pak podá žádost o propuštění z aktivní služby. Mimochodem, schválí a podepíše jí jakýsi kapitán Ronald Reagan (1911–2004).