Vypadá impozantně, nosí se o mnoho hůře. Tóga je neodmyslitelnou součástí života ve starověkém Římě a pomáhá rozlišit, kdo je kdo. Její oblékání je ale složité a levá ruka musí být stále ohnutá, aby držela váhu látky.

A protože Římany nebaví mít stále křeč v ruce a trávit správnou úpravou tógy spoustu času, nakonec ji bez lítosti opustí.

Tóga je dnes oblíbenou součástí kostýmů na maškarní bál a inspirací pro renomované módní návrháře, kteří ji v různých obměnách používají jako prvek do svých kolekcí. Ve starověku je však běžným oděvem Římanů.

Ale nejsou první, kdo ji obléká, nosí ji už Etruskové a později Řekové a než se stane klasickým římským oděvem, projde několika proměnami.

Pořádný kus látky

Pokud jde o její popis, je to vlastně půlkruhový kus látky, přehozený přes ramena. Obvykle se nosí přes nějaký druh tuniky nebo jiného spodního prádla. Tógy nošené v dřívějších letech jsou odlišné od těch, které se nosí v době před pádem římského impéria.

Nejranější římské tógy mají jednoduchý střih a měří asi 3,5 metru na délku, v období císařství už je to o 2 metry více.

Bohatí lidé si mohou dovolit nosit ten nejjemnější materiál a zároveň největší délku, zatímco chudší občané si musejí vystačit s kratší verzí méně kvalitního materiálu.

Symbol mírových časů

I když jsou tógy nejčastěji vyrobeny z lehké vlny, je poměrně nepohodlné mít tento oděv celý den na sobě a tak se stane typickou součástí městského života, kde je důležitá především při veřejných akcích.

Když však bohatší občané navštíví svá venkovská panství nebo přímořské vily, často mají na sobě ležérnější róbu.

Kromě tohoto předělu mezi městem a venkovem upřednostňují vojenští velitelé během války své brnění, takže oba tyto zvyky udělají z tógy symbol občanského života i mírových časů.

Spousta času a práce

Jak postupně během času roste její velikost a je stále těžší, správně nařasit záhyby tógy dá pořádně zabrat. Proto je pro tuto operaci v bohatých rodinách určen speciálně vyškolený otrok.

S takto složitým oděvem se těžko pracuje a vyvíjí jakákoliv větší aktivita a tak přestože ji původně nosí obě pohlaví všech společenských tříd, nakonec ji začnou odkládat nejprve ženy a pracující lidé a postupně se stane oblečením vyšších tříd a nakonec oficiálním oděvem císaře a vysokých státních úředníků.

Od pozdního starověku tak tóga postupně vychází z módy a nahradí ji mnohem praktičtější kombinace tuniky a pláště, která zůstane populární i ve středověku.

Vím, kdo jsi

Variace, týkající se barev a vzorů slouží k identifikaci profese a sociálního postavení jejích nositelů. Existuje šest hlavních typů římských tóg, z nichž každý představuje konkrétní pozici v tehdejší společnosti.

Toga pura (též toga virilis) je určena pro běžné římské obyvatele a je vyrobená z přírodní, nebarvené vlny. Pokud je Říman soudcem nebo neplnoletým mládencem, může nosit oděv zvaný toga praetexta s červenofialovým okrajem.

Na konci dospívání si pak mladí muži obléknou togu pura. Uchazeči o určitý úřad nosí zářivě bílou togu candida, dnes se od tohoto oděvu odvozuje slovo „kandidát“.

V barvách moci

K dispozici je také model, vyhrazený pro prominentní osoby, který má purpurový nebo šafránový pruh a nazývá se toga trabea. Objevují se v ní konzulové, majetní lidé nebo vysocí náboženští představitelé.

Generálové a další vojenští hodnostáři nosí barvenou togu picta, zdobenou zlatými výšivkami a to zejména při triumfálních přehlídkách po důležitých vítězstvích.

Oblékají ji ale také vysocí římští úředníci v době oficiálních slavností a císařská toga picta, kterou má na sobě sám panovník, je obarvena drahým purpurovým barvivem. Pokud Říman truchlí, nosí tmavý oděv známý jako toga pulla.