Mezi houfy obdivovatelů zvolna projíždí černý vůz bez střechy. V něm usazený manželský pár s úsměvem kyne jásajícímu davu. Náhle se ozve salva výstřelů. Muž se ženě zhroutí na klín.

Směs krve a mozkové tkáně jí ulpí na šatech a vzduchem se rozlehne zděšený výkřik: „Panebože, oni mi zastřelili muže!“

S vítězstvím Johna Fitzgeralda Kennedyho (1917–1963) v prezidentských volbách na podzim 1960 se jeho manželka Jacqueline (1929–1994) stává nejmladší první dámou země za více než 70 let.

Ve chvíli, kdy stojí po boku svého manžela a poslouchá jeho inaugurační projev, se snaží tvářit šťastně. V hloubi duše ale skrývá neskutečný žal. Má za sebou potrat a porod mrtvé holčičky – jejich první dcery Arabelly.

Nic z toho však nedokáže zastavit Johnovu pověst nenapravitelného sukničkáře a nezmění to ani další dvě děti – Caroline (*1957) a John mladší (1960–1999).

Aby Jackie zaplašila chmury způsobené častými nálezy cizího spodního prádla, vrhne se na modernizaci Bílého domu.

Kennedyové jsou prostě takoví!

Vnáší do něj nový, svěží styl a historické sídlo přebuduje v kulturní centrum, které otevře široké veřejnosti. Dbá také na svůj zevnějšek. Podle jejích modelů, za které neváhá obětovat desítky tisíc dolarů, se obléká celá Amerika.

Ať se ale snaží sebevíc, manželství s Johnem je na pokraji zániku. „Kennedyové jsou nevěrní, jsou prostě takoví,“ utěšuje ji jednou tchyně Rose.

Navenek však Jackie svůj smutek nedává znát. Svého muže věrně doprovází na zahraničních cestách a státníci cizích zemí jsou z jejího šarmu a inteligence u vytržení.

Ztratí syna i manžela

V srpnu 1963 přichází Jackie znovu o dítě. Předčasně narozený Patrick umírá po dvou dnech na selhání plic. Zlomená matka odmítá jít na pohřeb. Tahle tragédie ale mezi manžely paradoxně znovu zpevní staré vazby a obnoví vzájemnou lásku.

„Tato událost dala našemu manželství nový život. Více porozumění a úcty. John si považoval rodiny více než dříve…“ potvrdí později sama Jacqueline ve svých memoárech.

Silnější než kdy dříve společně kují plány na následující volební rok a spolu také odlétají do Texasu. Ještě než prezidentský speciál Air Force One dosedne na dallaskou ranvej, tak se na jeho palubě naposledy milují.

Miluji tě, Jacku!

Pak už všechno nenávratně spěje k tragickému rozuzlení. Dne 22. listopadu 1963 se lidé tlačí v ulicích, jen aby alespoň na krátký okamžik Jackie s Jackem zahlédli. Ti sedí v černé limuzíně bez střechy a s rozzářenými obličeji kynou jásajícímu davu. Pak se ozve výstřel.

„A pak se mi zhroutil do klína. Vzpomínám si, jak jsem na něho padla a volala: ,Panebože, oni mi zastřelili muže!‘ a ,Miluji tě, Jacku!‘. A on se bezvládně svezl ze sedadla,“ vzpomíná později Jackie.

Když Kennedyho nástupce Lyndon Johnson (1908–1973) skládá na palubě letounu Air Force One prezidentskou přísahu, Jackie vedle něj stojí v růžovém kostýmku potřísněném manželovou krví.

Dámou až do smrti

Odmítá ho sundat: „Ať všichni vidí, co Jackovi provedli!“ Její muž v tu chvíli leží kousek od ní – v rakvi. I když je první dámou jen 2 roky, 10 měsíců a 2 dny, zůstane jí až do svého odchodu z tohoto světa.

A to i v době, kdy si bere ve Státech nepříliš oblíbeného řeckého rejdaře Aristotela Onassise (1906–1975).