Venku je černočerná noc. Je teprve kolem třetí hodiny ráno 16. prosince 1851, když do domu českého spisovatele, novináře a politika Karla Havlíčka Borovského v Německém Brodě vpadne rakouská policie.
Vzpouzejícího se muže okamžitě odvleče a za sebou zanechá jen vyděšenou ženu s tříletou holčičkou v náručí.
Brzy se čeští vlastenci dozvídají, že jeden z nich, ten nejhlasitější, skončil v internaci v tyrolském Brixenu. Jako mávnutím kouzelného proutku se z Karla Havlíčka Borovského (1821–1856) stává národní hrdina a mučedník.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Zájem o jeho osobu i rodinu roste na maximum. Všichni se ptají, co bude s malou Zdeňkou Havlíčkovou (narozená 23. 12. 1848) – zvlášť poté, co jí během téměř jednoho roku zemřou oba rodiče.
Čeští vlastenci si z osmiletého sirotka vytvářejí modlu. Všichni chtějí rozhodovat o „dceři národa“. Nikdo se dítěte neptá na jeho názor. Musí být zkrátka šťastné, vždyť její se její výchově a vzdělání věnuje veškerá péče. Malá Zdeňka se stává loutkou, za jejíž nitky tahají druzí…
![Péči o sirotka si bere na starost i politik František August Brauner. FOTO: Jan Vilímek/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/08/2-42.jpg)
Smrt rodičů jí zatají
Po smrti obou rodičů se Zdeňky ujímá její teta Adéla Jarošová se svým manželem Františkem Ladislavem. Vřele o dítě pečují, jako by bylo jejich vlastní.
Protože ji považují za příliš citlivou, raději před ní zamlčí i pravdu o tom, že je úplným sirotkem (o smrti rodičů se dozví až s několikaletým odstupem). Jenže Jarošovi trápí chudoba. Kvůli dluhu 40 000 zlatých v roce 1863 o poručnictví nad Zdeňkou přijdou.
Péči o ní si tentokrát vezme na starost známý český vlastenec a politik JUDr. František August Brauner (1810–1880; otec známé české malířky přelomu 19. a 20. století Zdenky Braunerové).
![Karel Havlíček Borovský po sobě zanechává tříletou dcerku. FOTO: Jan Vilímek/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/08/3-44-768x1083.jpg)
Nikde není doma
Začíná Zdenčina pouť po cizích domácnostech, zaopatřená bude, ale atmosféru milující rodiny nikdy nepozná. Poprvé zakotví v rodině univerzitního knihovníka I. J. Hanuše. „Já jsem tak nešťastná, tak nespokojená, že je to až hrůza.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Ve škole velmi mnoho zkusím, doma ještě více a u Braunerů, tam přijdu po poeticku z bláta do louže,“ stěžuje si zoufalá Zdeňka své důvěrné přítelkyni Filipě Hrázské už v roce 1864. Knihovníkova manželka Laura Hanušová nemá Zdeňku ráda, protože se svou nepoddajnou povahou zcela liší od jejích dcer.
Dospívající slečnu se snaží z rodiny vystrnadit. Když v roce 1866 přijde možnost přestěhovat se k Braunerovým do domu na rohu Ferdinandovy (dnes Národní) třídy a Perštýna, vítá to i sama Zdeňka. Jenže ani tam to není o mnoho lepší.
„Považují mne sice za dceru svou a jsem jim zavázána, ale přec každým dnem vidím, že to není matka, ach jak je mi vzdálená od matky! Nikdy jsem nebyla tak osamělá jako tento rok,“ líčí své trápení.