Zuřivé ťukání do klávesnice. Časté výkřiky zmaru i výbuchy neskrývané radosti. Přitom jde vlastně jen o pár neposedných kostiček, neustále se v čím dál větším tempu snášející dolů…

Není akční střílečkou s propracovanou grafikou a promyšleným herním příběhem ani automobilovou honičkou v nablýskaných sporťácích. Přesto jí neustále na dlouhé hodiny propadají miliony hráčských rukou a očí po celém světě. I když už není právě nejmladší.

Letos je to právě 32 let, co původně počítačová hra Tetris spatřila světlo virtuálního světa.

Alexej Pažitnov (*1956), pracovník Moskevské akademie věd, se právě ve své laboratoři zdokonaluje v chytání lelků a mlsně pokukuje po nedávno přivezeném kusu počítače Elektronika 60. Má čas, má chuť, tak proč nezkusit jednou místo učených serepetiček vytvořit také něco méně vědeckého?

Vzpomene si na stolní hru Pentomino, kterou zná z dětství. Ta spočívá ve skládání útvarů vytvořených z pěti kostek na plochu, dokud se nezaplní.

Dá si dvě a dvě dohromady a šest dní po začátku června 1984 tak jeho přičiněním exploduje v nitru počítačové zábavy opravdová senzace. Zdánlivě přitom nejde o nic složitého.

Po spuštění hry začnou po obrazovce padat slepence kostek různých tvarů, s nimiž musí hráč manipulovat tak, aby na dolním konci hrací plochy vytvořily souvislou řadu. Pokud se mu to povede, řádka zmizí a hráč získá body.

Jestliže neuspěje, začnou se stále rychleji padající kostky postupně hromadit, až dosáhnou k hornímu okraji vymezené plochy a hra končí.

Pažitnov tuhle malou zábavnou hříčku pojmenuje Tetris, což je kombinace řeckého slova tetra – čtyři a tenisu, jeho oblíbeného sportu.

Ačkoliv má velmi jednoduchou grafiku a nenabízí prakticky žádné ocenění hráčských schopností, její autor se na vlastní kůži přesvědčí, že člověk u ní dokáže ztratit pojem o čase. „Ten program nebyl komplikovaný.

Nebylo tam žádné skóre, žádné úrovně, ale poté, co jsem začal hrát, už nešlo skončit,“ vzpomíná po letech na první verzi Tetrisu.

S pomocí teprve šestnáctiletého studenta Vadima Gerasimova pak ještě upraví program tak, aby se Tetris dal hrát na PC kompatibilních počítačích, které v té době začínají být standardem. Jenže první pokusy o její udání končí totálním neúspěchem. V komunistickém režimu je velmi obtížné hru prodat.

Zklamání je tak velké, že Pažitnov nakonec začne Tetris rozdávat přátelům jen za dobré slovo.

Tetris se poté přes Budapešť dostává do USA, kde ji v roce 1987 i přes nevyjasněná autorská práva vydá společnost Spectrum HoloByte a je z toho přímo epochální úspěch.

Ve druhé polovině 80. let je absolutním bestsellerem a postupně vzniká řada jejích více či méně zdařilých klonů.

A když v roce 1989 společnost Nintendo získá svolení a začne Tetris vydávat jako hru pro svoje Game Boye, posedne celý svět doslova kostičková epidemie. V roce 1994 je i první hrou v mobilních telefonech. A ani dnes nepatří Tetris do starého železa.

Jen během 25 let její existence se jí prodalo neuvěřitelných 125 milionů kusů, což jí řadí mezi nejprodávanější hry všech dob.