Zdaleka ne všechny příběhy ztracených pokladů se odehrávají v době korzárů a objevování nových světů. I během nejničivějšího konfliktu v dějinách není výjimkou, že na dně moře končí zlatý náklad. Nacisté totiž ukradnou, na co přijdou.
Nejznámějším lupičem je Hermann Göring (1893 – 1946), který se netají ambicí stát se nejbohatším mužem Evropy.
Ovšem, pozadu za ním nezůstávají ani příslušníci nechvalně proslulých jednotek SS, Gestapa, ba i německé armády. V roce 1943 začíná být pro nacistické Německo situace vážná.
Ty tam jsou okamžiky, kdy wehrmacht téměř s písní na rtech pochoduje Francií, Balkánem nebo Ukrajinou. Nacisté zatím stačí dostat na frak u Stalingradu, jsou vytlačeni z Afriky a do Itálie začínají pronikat americká a britská vojska.
V září roku 1943 se Spojenci vyloďují u Salerna. To leží jen kousek od jednoho z nejdůležitějších italských měst Neapole. Nacistické jednotky se tedy chystají k evakuaci. Námořní základna v Castellammare di Stabia v Neapolském zálivu tak je v plné permanenci.
16. září zde z automobilů vystupuje šestice mužů. Čtyři vysocí důstojníci wehrmachtu, jeden důstojník německého námořnictva a jeden příslušník Gestapa.
Všichni si to namíří k pětatřicetimetrovému torpédovému kutru. Posádka člunu mužům vychází vstříc.
Jeden z důstojníků wehrmachtu, podplukovník Ludwig Dahl, který bojoval pod vedením polního maršála Erwina Rommela v Africe, si vyžádá velitele posádky člunu. Je jím bocman Peter Flegl.
„Jste připraveni vyplout?“ zeptá se Dahl. „Ano,“ odpoví Flegl, „ale jsme jen čtyři. Zbytek posádky je v přístavu nebo ve městě.“ To ovšem oné zvláštní šestici nijak nevadí. Do debaty se zapojí důstojník námořnictva: „Na nic se neohlížejte, Flegle.
Čekat se na ně nebude. Právě jste byli podřízeni podplukovníku Dahlovi.
Pojedete s ním ve zvláštním pověření na Korsiku, kde se přidáte ke zvláštnímu konvoji mířícímu do janovského přístavu.“ Flegl přikývne a zvědavě koukne na náklad, který šest mužů přiváží s sebou.
Tím nákladem je několik velkých beden, dohromady vážících více než 10 tun. Posádka lodi je pak s ohromným úsilím přenese na svůj člun.
Poté gestapák požádá Dahla, aby podepsal převzetí onoho tajemného nákladu. Podplukovník souhlasí, ale žádá překontrolování obsahu. Zřejmě má s Gestapem své zkušenosti.
Muž v klobouku a typickém koženém kabátě sice prská, ale nakonec souhlasí a postupně všechny bedny otevře. Námořníkům i důstojníkům pak málem vypadnou oči z důlků! První bedna totiž obsahuje zlaté mince, svícny či nádobí. To samé skrývají i další tři bedny.
V páté jsou naskládány stříbrné a platinové pruty a v poslední drahokamy. Zkrátka doslova pohádkové bohatství! Kde se však tento poklad vzal? Inu, nacisté si jej naloupili. V německé armádě je běžným zvykem, že má zvláštní jednotky, tzv.
divisionschutzkommanda (DSK). Členové těchto jednotek nejsou žádní bojovníci, nýbrž znalci umění a klenotů, stejně tak jako kasaři, kteří dokážou otevřít jakýkoliv sejf. Stručně řečeno – komando zlodějů. Těmito jednotkami disponuje i Rommelův Afrikakorps.
Ten je v afrických pouštích zprvu úspěšný a ovládá velké prostory Alžírska, Libye i Tuniska. Toho samozřejmě využívá DSK, které se sobě vlastní důkladností pročesává místní muzea, galerie, ale i domy bohatých lidí.
A velká část této kořisti teď pluje pod vlajkou s hákovým křížem na lodi, kterou ovládá Peter Flegl. Německá vojska jsou v té době ve velké defenzívě. Prostor nad Středomořím téměř plně ovládají britští a američtí letci.
Nálety na Němci držená území jsou na denním pořádku, stejně tak jako na jakoukoliv loď plující pod nacistickou vlajkou. A tak se ani námořníci už nediví, když za úsvitu 17. září spatří Korsiku zahalenou dýmem. Co v tuto chvíli dělat? Podplukovník Dahl má jasno.
Nechá si zavolat námořníky a řekne jim: „Jste svědky, že po ohrožení nepřátelským útokem musím provést alternativní rozkaz a hodit bedny s nákladem přes palubu.“ Flegl zvedá oči k obloze a spatří, jak se americké letouny vracejí na své základny.
Loď tedy klidně může připlout ke korsickým břehům a alespoň nouzově zakotvit. „Něco tu nehraje,“ pomyslí si. Vše mu dojde ve chvíli, kdy Dahl k bednám na provazech přiváže bójky. Tak při svém návratu bude vědět, kde poklad hledat.
Jenže Ludwig Dahl se ke Korsice už nikdy nevrátí. Nejen proto, že spojenecké bombardování se stává impulsem pro povstání na tomto ostrově, který během dvou dní ovládnou Francouzi.
Při svém návratu zpět do Itálie je kompletní posádka lodi uvězněna a obviněna ze spiknutí proti Říši a z krádeže. Těžko říci, jaký má podplukovník Dahl plán, ale ať už je jakýkoliv, nevyjde. Gestapo ho mučí a vojenský soud jej poté odsuzuje k smrti.
Rozsudek je vykonán v nedalekém kamenolomu. Flegl a jeho námořníci jsou obvinění kupodivu zproštěni. Flegl je poté převelen k pěchotě na východní frontu. Odtud se vrací, ale dlouho o sobě nedává vědět.
Až v roce 1948 požádá francouzské okupační úřady (poválečné Německo okupovaly čtyři mocnosti:
USA, Velká Británie, Francie a SSSR) se žádostí o vízum na ostrov Korsika. Jenže netuší, že spojencům padly do rukou německé archivy, kde nechybí hlášení o Dahlově nepodařené akci. Francouzské orgány si tak Flegla předvolají a vyslýchají ho.
Snaží se sice chvíli kličkovat a vodit Francouze za nos, nicméně pak přizná, že se potopení šesti beden se zlatem a jinými cennostmi účastnil.
Po válce funguje v Německu řada spolků a organizací, které přeživším nacistům pomáhají. Tyto sítě zasahují až do nejvyšších politických míst zejména do Křesťansko-demokratické strany. I za pomoci těchto struktur se bývalým gestapákům podaří Flegla zastrašit.
Takže při hledání u Korsiky Francouze raději vodí z místa na místo a pak jim jednoduše zmizí.
Zpráva o tzv. Rommelově pokladu se rychle rozšíří. Zajímají se o něj státní tajné služby, gangsteři i mafie. Okolí Korsiky však hlídá francouzská armáda, která jakýkoliv podezřelý pohyb monitoruje.
Počátkem 50. let se uskuteční výzkumná expedice, ta však dopadlne neúspěšně, a dvě lodi se při ní dokonce potápějí.
V roce 1954 se na scéně znovu objevuje Peter Flegl. V tom roce navštěvuje jednoho marseillského advokáta, kterému slibuje 15 % nálezného, když zorganizuje pro něj a jeho německé přátele ilegální výpravu na Korsiku. Odkud se tito „přátelé“ rekrutují, je jasné.
Jedná se o nacisty. Francouzský advokát není proti, ale požaduje, aby se oni „přátelé“ akce neúčastnili a ani z ní neměli podíl. Oba muži mezi sebou udržují sporadický kontakt do roku 1957, kdy advokát za poněkud záhadných okolností umírá.
Hledání tajemného pokladu se stává osudné více lidem. V roce 1961 je na Korsice zřízena potápěčská škola. Během toho období se uskuteční několik výzkumů, ale zajímavé je, že škola vlastně nikdy nemá žádné studenty. Majitel školy je nakonec nalezen mrtvý. Smrtící zbraní se stala jeho vlastní harpuna…
Poklad dosud nikdo zřejmě nenašel. O tom, že existuje a není chimérou, není sporu, nacisté toho během války nakradli dost a dost. Je však možné, že poklad neleží u Korsiky, ale u některého z jiných ostrovů ve Středozemí.
Vše je známo pouze z Fleglových výpovědí Gestapu a toho, co vyprávěl po válce. Klidně si mohl vymýšlet. Ale jeho stopa v dějinách nadobro mizí. Stejně tak jako nenávratně zmizelo zlato nejen z této lodi, ale i mnoha stovek jiných plavidel.
Ale lidskou fantazii stejně dráždí představa oněch milionů ležících kdesi ladem…
