„Nesmysl,“ sundávají si s posměškem brýle psychologové. Právě dočetli zprávu Hale Beckera. Ten se mezi roky 1962 až 1966 pustil do netradičního pokusu. Do hudby v supermarketech v USA zakomponoval dvě věty: „Jsem čestný“ a „Nekradu“. Může takhle jednoduše ovlivnit lidskou mysl?

Většina psychologů 60. let by s odpovědí dlouho nepřemýšlela. Ne, fígl nezmění nic. Becker jim ale vyrazí dech. Počet krádeží se do půl roku snížil o 75 procent! Éra podprahových sdělení bude mít brzy žně.

Zřejmě nejslavnější pokus ale učinil již roku 1957 americký marketingový specialista James Vicary (1915–1977). Za pomoci přístroje zvaného tachitoskop umístil do promítaného filmu filmová okénka s nápisy „Pij Colu“ a „Jez popcorn“. Prodej nápoje i popcornu prý ihned stoupl!

Celý Vicaryho pokus má povážlivou trhlinu. Jeho výsledky si autor vymyslel, což sám v 60. letech přizná. To ale nadšené experimentátory neodradí. Nejde už jen o obrazy.

K ovlivňování lidí se používají zvuky, ale třeba i záměrná gestikulace nebo barvy, které podvědomě působí na emoce. Jak? Bílá vyvolá pocit čistoty, modrá klidu, červená odhodlání jít do boje.

Do extrému podprahové zprávy dotáhla televize KaKe v americkém Kansasu. Roku 1978 ve spolupráci s policií vložila podprahové sdělení, které mělo vraha přimět k tomu, aby se přiznal. Výsledek?

Bohužel žádný. „Je to neagresivní, podvědomý způsob, jak mužům říct, že pokud si ten produkt koupí, budou stejní,“ vysvětloval kanadský profesor Wilson Key (1925–2008) svůj objev.

Všiml si totiž, že nevědomého vnímání využívá i tabákový průmysl na cigaretách Camel. Logo výrobku – stojící velbloud – v sobě má cosi navíc. Šikovně zamaskovaný obrázek muže s velkou erekcí. Šíření podprahových sdělení je hlavně věcí televize.

To si uvědomí také ruská stanice ATN. Zajistí si sledovanost poněkud neférovým způsobem: Do vysílání zařadí na několik setin vteřiny nápis „Seď a dívej se!“. Jak je u podprahového sdělení zvykem, nápis proběhne tak rychle, že si ho vědomě nemáte šanci všimnout.

A podle všeho tenhle úskok zabere – diváci sledují ATN delší dobu než před podprahovým sdělením.

Svatá není ani naše Česká televize. Kde sdělení najdete? Třeba ve večerníčku z 60. let Pane, pojďte si hrát, alias Potkali se u Kolína. V díle Jak jeli k vodě je náhodou objeven podprahový vzkaz „Hlasuji pro mír!“.

Nutno říct, že vedení České televize a ani režisér seriálu Břetislav Pojar (1923–2012) o něm neměli ani tušení. Podobný vtípek se dostane i do novějšího pořadu s erotickou tematikou běžícím na stanici Nova.

V Peříčku probliknou anglické nápisy jako „Elvis žije!“. Zdali po odvysílání více lidí uvěřilo, že je král rock’n‘rollu stále mezi živými, ale nikdo nezkoumal.

Mozek dokáže v určitou chvíli přijmout vědomě jen omezené množství informací. A na to právě hrají podprahová sdělení. Mozek totiž zaregistruje i to, o čem nevíte. Informace jsou nejjednodušeji vkládány do audiovizuálních děl.

Jedna sekunda záběru se dá rozložit na 24–25 filmových políček. A vy prostě jedno přidáte. Až se film promítne, nikdo si ho v té rychlosti nevšimne! Podvědomí ho ale přece jen zachytí.

Výzkumy ukazují, že je člověk tímto sdělením ovlivnitelný, ovšem jen z poměrně malé části.