Jsou nenáročným a na pohled okouzlujícím spolubydlícím. Sledování jejich skotačení nás mnohdy dokáže uklidnit lépe než hudba nebo dobrý film. Pod krásným zevnějškem však skrývají mnohdy smrtící zbraně, které se rozhodně nebojí použít, a při jejich chovu platí zlaté pravidlo „všeho s mírou“.

Vynikají především svou mrštností a skvělým plaveckým stylem. Navíc jsou věrnou němou tváří, která nikdy „nebrblá“. Ačkoliv si poklidně a bezelstně plují kolem dokola, i ony mají svá temná tajemství a řadu účinných obranných mechanismů.

Chov některých jedinců proto připomíná balancování na špičce ledovce.

Predátor toužící po krvi

Co: piraňa obecná (Pygocentrus nattereri)

Zatímco v tekoucích vodách je lepší se jí vyhnout, protože jde o jednoho z největších predátorů, který svého protivníka bez váhání usmrtí, v zajetí je krotká jako beránek. Jako mávnutím kouzelného proutku se z ní stává poměrně bojácná a plachá ryba, kterou lze při dostatku potravy chovat i s ostatními druhy.

Občas i jí ujedou nervy a o potravu je schopná se do krve poprat. Po hovězím se zkrátka může utlouct. Ostré zuby proti sobě mechanicky cvakají ve snaze urvat ten nejlepší kousek. Rozhodně se nevyplatí zkoušet její odolnost a záměrně ji ponoukat.

Je schopná se pustit i do lidských prstů, což není pro člověka zrovna příjemnou záležitostí. Případná zranění se ale poměrně dobře hojí.

Velký náfuka

Co: čtverzubec mbu (Tetraodon mbu)

Majetnický a velice teritoriálně založený. Přesně takový je čtverzubec, který pro agresivní reakci nejde daleko. Ideálním stavem pro něj je, když nemusí přijít do kontaktu s ostatními podvodními tvory.

Jeho chrup je velmi silný a konkurence by v boji s ním rozhodně neměla šanci. Škeble mušlí a plžů slupne na posezení „jako malinu“. Pokud se mu něco nelíbí, neváhá se nafouknout do velikosti míče, čímž dá na odiv své ostny, se kterými není radno si zahrávat.

V tu chvíli je nebezpečný nejen ostatním rybám, ale i sám sobě. Na kvalitu vody není až tak náročný, potřebuje ale dostatek prostoru, na kterém by si mohl pořádně protáhnout ploutve. Tkáně některých druhů čtverzubců obsahují smrtelně jedovatou látku tetrodotoxin, jehož koncentrace se odvíjí od reprodukčního cyklu.

Svého maxima dosahuje v době tření.

Fešák se silným jedem

Co: Perutýn ohnivý (Pterois volitans)

Svým vzhledem zaujme téměř okamžitě. Roztřepené paprskovité ploutve a jasné barvy, tím vším dokáže spolehlivě vábit. I když si nejraději hoví v mořských vodách, s přizpůsobením životu „ve skle“ nemá větší potíže.

Musí však mít dostatek prostoru (min. 300 litrů). Jakmile ho nemá, je agresivní a neváhá své spolubydlící sem tam poškádlit. Je to gurmán, co si zakládá na mořském jídelníčku. Při sebemenším pocitu ohrožení tasí svoji největší zbraň – jedové „žihadlo“. Perutýn je extrémně jedovatý a při poranění musí člověk počítat s tím, že se bude několik týdnů léčit. Bolest je velmi intenzivní, doprovázena otoky i případnou nevolností. Ačkoliv jed není smrtelný, pro tělo jde o velký šok, který dlouho zpracovává.