K egyptským břehům připlouvá kolem poloviny 14. století př. n. l. loď z daleké říše Mitanni. Sám faraon Amenhotep III. přichází na břeh, aby ji přivítal. Očekává vzácnou návštěvu, princeznu, která se stane jeho ženou. Když spatří její krásu, údivem zatají dech…

Nadpozemsky krásná, taková je podle legendy egyptská královna Nefertiti (asi 1370–1330 př. n. l.), která se má stát vedlejší manželkou faraona Amenhotepa III. (vládne asi 1391 – 1353 př. n. l.).

Ovdoví v pouhých sedmnácti letech a panovnické slávy dosáhne teprve s jeho synem, svým druhým manželem, Achnatonem, původním jménem Amenhotepem IV. (vládne asi 1353–1336 př.

n. l.). Její původ dodnes zahaluje rouška tajemství. Skutečně ji její chladně uvažující otec vyměnil za hroudy zlata?

Prodaná nevěsta

Moc Chetitů v Malé Asii ve 14. století př. n. l. sílí a faraon Amenhotep III. tomu nechce jenom nečinně přihlížet. Chystá se posílit svoji moc. Upevňuje proto pouto se svým spojencem – říší Mitanni (království na severu dnešní Sýrie a Iráku).

Vysílá do ní posla s žádostí o ruku dcery krále Tušratta (vládne kolem roku 1350 př. n. l.).

Diplomatické sňatky berou starověcí vládci jako závaznou smlouvu, proto mu Tušratta posílá princeznu Taduchepu. Nedá mu ji zadarmo, požaduje za ni zlato, které chce použít na stavbu nádherných paláců. Amenhotep souhlasí a za svoji budoucí ženu zaplatí drahým kovem.

Zabránily svatbě bolavé zuby?

Jenže vzápětí po připlutí se zmínky o mitannské dívce z egyptských zápisů ztrácí.

Její zmizení svádí německého egyptologa Philippa Vanderberga (*1941) k domněnce, že „si mění jméno na Nefertiti a místo Amenhotepa III. si nakonec bere jeho syna Amenhotepa IV.“

Faraon Amenhotep III. na konci svého života skučí bolestí.

Jeho prokletím jsou podle Vanderberga zuby a „zhnisané, krvácející dásně musely panovníkovi, kdysi tak užívajícímu života, změnit poslední léta v muka.“ I když se na krásnou ženu těšil, kvůli nesnesitelnému utrpení k svatbě možná nedošlo.

Královna jako kojná

Nefertiti znamená v egyptštině „kráska přichází,“ což napovídá, že pochází z ciziny.„Může být dcerou samotného Amenhotepa III. a královny Teje nebo některé jeho vedlejší manželky,“ nabízí vědci další teorii.

V takovém případě by se ale určitě chlubila titulem královy dcery, ovšem s ním se u jejího jména nikdy nesetkáme. Počali ji tedy v rodině vysoce postaveného egyptského dvořana, jak tvrdí další tábor odborníků?

Nejvážnějším kandidátem na otce je v tomto případě Amenhotepův blízký přítel Aje († 1323/1319 př. n. l.), jeho písař a velitel vozatajstva, se svojí manželkou Teje.

I tady ale najdeme háček. Tije „není nikde výslovně označena za matku Nefertiti, ve skutečnosti vše nasvědčuje tomu, že byla její kojnou,“ nasazuje hypotézám korunu francouzský egyptolog Christian Jacq.

Důkaz má podobu čepice

Nefertiti se mohla narodit Ajeho první manželce, umírající krátce po porodu. Malinkou princeznu pak vychovává Tije, všude ale zdůrazňuje, že není její matkou.

Francouzka Christiane Desroches-Noblecourtová, známá současná kapacita na říši kolem řeky Nil, ale takový názor rázně odmítá a souhlasí s ní i její kolegyně Eléonore Bille De Motová.

Ta doplňuje, že existuje dost náznaků, že „Nefertiti a Taduchepa jsou jedna osoba,“ třeba královnina kuželovitá čepice: „Podobné koruny spíše ve tvaru čapky mívaly na hlavách asijské bohyně,“ poznamenává. Jednoznačný důkaz ale stále chybí…