Při procházce na svahu v ohybu nedaleko řeky Embarras náhle Russell E. Borrows spadne do jakési díry. Nečekaně objeví vchod do tajemné jeskyně. Oči za chvíli přivyknou přítmí a čemusi blýskavému. Spatří zlaté šperky i sarkofág a kamenné desky.
Numidský a mauretánský král Juba I. (60–46 př. n. l.) spáchá sebevraždu poté, co je roku 46 př. n. l. poražen v bitvě u Thapsu Juliem Caesarem (asi 100–44 př. n. l.). Jeho syn Juba II. (asi 48 př. n. l. –23 n.
l.), symbol římského vítězství nad Numidií a Mauretánií (zahrnuje dnešní Maroko a západní Alžírsko), je potom vychováván v Caesarově domácnosti. Po Caesarově vraždě roku 44 př. n. l. skončí v domě jeho praneteře Octavie Minor (69-11 př. n. l.).
Ožení se s Kleopatrou Selene II. (40–17/5 př. n. l.), dcerou egyptské královny Kleopatry VII. (69–30 př. n. l.) a Marka Antonia (83–30 př. n. l.).
Juba II. se proslaví jako učenec a mimo to se pod velením Octaviana (budoucího císaře Augusta) účastní vojenských tažení. V roce 28 př. n. l. Augustus Jubovi II. nakrátko vrátí Numidii jako odměnu za jeho služby.
Země se dostane pod přímou římskou kontrolu v roce 25 př. n. l., kdy se stává oficiální provincií Římské říše a Juba II. jejím králem.
Bez pomoci se neobejde
Kleopatra Selene II. dostane Mauretánii od Augusta jako věno. Pár má syna, Ptolemaia (r. 20–40 n. l.). Augustus si jmenováním Juby II. panovníkem Mauretánie zajistí, že západní hranici Říma chrání panovník loajální k říši.
Mauretánský král podporuje umění, zakládá knihovny a divadla, rozšiřuje města a podporuje vznik nových. Jeho prořímská politika se ale některým Mauretáncům nelíbí a několikrát proti němu povstanou. V roce 6 n. l.
dokonce potřebuje pomoc Římanů, aby si nad územím udržel kontrolu. Mauretánie se během jeho panování ale stává prosperujícím územím a do Říma vyváží například purpurové barvivo, ryby, obilí, garum (rybí omáčka) a dřevo.
Skrýš neprozradí
Juba II. za svého života nashromáždí velké bohatství, ovšem když císař Caligula (12‒41 n. l.) v roce 40 n. l. zavraždí jeho syna Ptolemaia, Mauretánci se vzbouří a uprchnou i s Jubovým pokladem.
Údajně postaví lodě, aby se přeplavili přes oceán. Mohl Jubův poklad zmizet touto cestou? Američan Russell E. Borrows objeví 2. dubna 1982 v Illinois jeskyni s tajnou komorou. Leží v Richlandském okresu poblíž města Olney, kde Borrows bydlí.
Nalezne v ní mnoho cenností včetně zbraní, zlata, mincí s nápisy dávných civilizací jako jsou Féničané, Iberijci, nebo Mauretánci. Údajně jde o Jubův poklad a nález má potvrzovat, že americký kontinent byl objeven dávno před Vikingy.
„Samotná jeskyně je 535 stop hluboká,“ tvrdí Borrows, ale přesné místo nálezu neprozradí.
Výplod fantazie
Opravdu by Mauretánci, kteří většinou vedli spíše pastevecký způsob života, zvládli tak dlouhou plavbu? Amatérský hledač pokladů, Američan známý pod pseudonymem Frank Joseph (*1944) ve své knize Ztracený poklad krále Juby:
Důkazy o Afričanech v Americe před Kolumbem uvádí jako důkaz nálezy, kamennou desku se zobrazenou fénickou nádobou a obrázek fénické lodi. Antropolog a geograf George F. Carter ovšem označí loď za podvod.
Frank ale dokonce přichází s odvážnou teorií, že Ptolemaios byl zavražděn ještě za Jubova života: „Po popravě svého syna se mauretánský Berber vzbouřil proti Římanům, skupina z nich prý uprchla do Ghany.
Tam postavili flotilu lodí, aby podnikli transatlantickou plavbu do země, kde doufali, že obnoví své království v bezpečí před římskou nadvládou.
Vzali si tedy s sebou všechny cennosti, které měli u sebe…“. Illinoiský archeolog Thomas Emerson ale varuje, že jde o pouhá senzační tvrzení bez důkazů a řada dalších vědců s ním souhlasí. Plavbu Mauretánců považují za výplod fantazie.
Ostatky zmizely
Juba II. umírá v roce 23 n. l. a je pohřben po boku své ženy Kleopatry Selene II. v Královském mauzoleu Mauretánie, které nechal vybudovat zřejmě podle vzoru Augustova mauzolea v Římě. Mauzoleum stále stojí v dnešním Alžírsku, ale Jubovy ostatky tu nenajdeme.
Některé příběhy hovoří o tom, že zlatý sarkofág, který pro sebe nechat zhotovit, zmizel společně s pokladem a mohl být v jeskyni.
