Buddhismus vznikl v Indii, poté se tato filozofie rozšířila do dalších oblastí Asie, především do Číny. Největší buddhistická stavba však nestojí ani v Říši středu, ani v bývalé perle britského impéria.

Nalezneme jej na Jávě, exotickém ostrově, který patří Indonésii.Velkolepý chrám zvaný Borobudur vznikl někdy kolem roku 800. Historici odhadují, že práce na chrámu trvaly téměř celé století.

Skládá se z šesti čtvercových teras završených třemi kruhovými terasami, celá stavba je poseta 2672 reliéfními panely a 504 sochami Buddhy.

Chrámový komplex je dodnes zahalen rouškou tajemství, protože z doby jeho výstavby neexistují žádné historické prameny. Víme jen, že v době, kdy chrám Borobudur vyrostl, na střední Jávě vládla dynastie Šailendrů.

Panovníci z tohoto rodu byli vyznavači buddhismu. Chrám je vysoký 34 metrů. Experti odhadli, že objem kamene, který byl na stavbu použit by zaplnil nákladní vlak o délce 1 400 vagonů. Při pohledu z letadla člověka překvapí preciznost projektu.

Stavba z ptačí perspektivy připomíná trojrozměrnou mandalu, tedy harmonické spojení kruhu a čtverce. Pět spodních čtvercových teras symbolizuje zemi, tři vrchní kruhové terasy pak nebe.

Architektem Borobuduru byl jistý Gunadharma. O jeho životě víme podobně jako o vzniku chrámu velmi málo. Nové výzkumy však ukázaly, že architekt přesně věděl, co dělá.

Archeologická šetření odhalila velmi časté nálezy vzdálenostního poměru 4:6:9 po celé stavbě. Gunadharma tedy evidentně používal jeden vzorec pro vytyčení celé stavby.

Královská dynastie palác využívala pouze dvě staletí. Poté došlo náhle a z neznámých příčin k jeho opuštění. Snad za to mohly sopečné erupce, které byly na střední Jávě v té době časté.

Chrám pokryl sopečný prach, pohltila jej džungle a na dlouhá léta upadl téměř v zapomnění. Vyprávělo se o něm v lidových bájích, málokdo však věřil, že skutečně existuje.

Až začátkem 19. století jej znovu objevili Britové, do jejichž impéria v letech 1811 až 1816 Jáva patřila. Poté, co Jáva přešla pod správu Nizozemská, země tulipánů se postarala o první restaurátorské práce na chrámu. Na nich indonéská vláda s podporou UNESCO pokračuje dodnes.