Kam pořád mizí ty slepice? Když majitel domu v turecké provincii Nevşehir v roce 1963 provádí renovační práce, neobejde se to beze ztrát. Den co den napočítá na dvorku o několik kusů drůbeže méně! Ztracené slepice se nikdy nevrátí. Jako by se propadly do země…
Jednoho dne na to muž konečně přijde. Zvědavé slípky vždy vlezou do štěrbiny v polozbořené zdi! Vezme tedy krumpáč… a objeví tajemný průchod. Ten vede do dalších a dalších a nakonec až do obrovského komplexu místností a chodeb!
Pořád to ale není všechno. Když se do práce pustí archeologové, zjistí, že celý labyrint se opakuje v několika patrech po sebou. Jejich počet se uvádí mezi 5 a 18, protože nejsou vybudované v rovině, přičemž ta nejhlubší se nacházejí až 85 metrů pod zemí!
Nic tu nechybí
Zas tak šokující nález to však není. Celá oblast, která dříve spadala pod historické území Kappadokie, je tvořená sopečnou horninou zvanou tuf, která se velmi dobře tvaruje.
Vzniknou tu díky tomu nejen působivé sklaní útvary na povrchu, ale také možná 200 podzemních měst. To právě objevené, pojmenované podle okresu Derinkuyu, však nejen svou rozlohou, ale i komplexností a promyšleností prozatím všechny překonává!
Najdou se tu obytné i společenské místnosti, dílny, sýpky, vinné sklípky, stáje a chlívy pro zvířata, obchody, kaple i školy. Aby se lidé tak hluboko pod zemí neudusili, o přísun vzduchu se stará asi 50 větracích šachet zabudovaných do zdí domů. Pitnou vodu zajišťuje 55 metrů hluboká studna.
Schovejte se!
Co je však v každém obydlí nejdůležitější? Pořádné dveře! V případě Derinkuyu jsou to těžké kulaté balvany, které střeží nejen hlavní vstupy, ale oddělují od sebe i různé části a jednotlivá podlaží.
To vše naznačuje, že dávní stavitelé nevybudují tento podzemní svět jen tak pro nic za nic. Jde o nedobytnou skrýš před nepřítelem! Kappadokie leží na frekventované trase nájezdníků a nebezpečí je tu po celá staletí na denním pořádku.
A kdo se tu schovával jako první? „Pro stáda zvířat byly vyhloubeny vstupní cesty, ale lidé sestupovali po žebříku…,“ píše o lidech z Kappadokie žijících v podzemí už řecký historik Xenofón (asi 428-354 př. n. l.), ovšem Derinkuyu vzniklo ještě mnohem dříve.
Základy města jsou dle nálezů nejčastěji připisovány Chetitům, kteří sem přijdou okolo roku 1200 př. n. l.
Opuštěné a skoro zapomenuté
Na počátku město není velké, dokud se tu v 8. stol. př. n. l. nezabydlí zdatní stavitelé Frýgové. Ti se chopí svých železných nástrojů a vytesají rozsáhlou podzemní síť.
Skutečně mamutích rozměrů dosáhne komplex za Byzantské říše, kdy už chodby a místnosti tvoří celkový prostor o rozloze až 445 km2. V době arabsko-byzantské války (780-1180) se tu naskládá až 20 000 lidí!
Posledními obyvateli jsou ještě ve 20. století kapadočtí Řekové, kteří město nazývají Elengubu. V roce 1923 jsou však všichni neturečtí obyvatelé vyhoštěni a obří prostory zůstanou prázdné.
Příchozí Turci se usadí v prázdných domech na povrchu a různých skrytých vchodů si nevšímají. Do Derinkuyu jich vede asi 600, a kdyby jeden z nich před 61 lety neobjevily čilé slepice, možná by se na úchvatný podzemní svět zapomnělo!
Které ho překoná?
Derinkuyu je označováno jako největší podzemní město na světě. O titul málem přijde v roce 2013 když je při rekonstrukci města Nevşehir objeven 7 km dlouhý systém tunelů. Propojují město, které je prý oproti Derinkuyu o třetinu větší!
Všechna média píšou o senzačním objevu, nakonec to tak horké není. Podzemní město Nevşehir se nerozkládá ve více patrech a není přímo v podzemí, ale ve skále. Ani není zcela nově objevené, řada místností po celou dobu sloužila jako sklady.
Na konci loňského roku však hlásí archeologové objev dalšího „největšího podzemního města“, v okrese Sarayönü u města Konya! Bude historie přepsána tentokrát? Jisté je to, že odkrývání tureckých zakopaných světů zdaleka nekončí…
