Na první pohled jsou to kousky obyčejného rosolu, i proto se jim v angličtině říká „želé ryby“ (jellyfish). Ale pozor, medúzy žádné ryby nejsou! Jméno po nestvůře z řeckých bájí, která má namísto vlasů klubko hadů a zabíjí pohledem, jim sedí rozhodně lépe!

Američtí paleontologové, zkoumající v roce 2007 vzorky z naleziště u Utahu, nevěří vlastním očím. Ve vrstvách usazenin z kambria neboli starších prvohor (před 488 – 542 mil.

let), kdy celý západ USA pokrýval oceán, objeví jasný otisk chapadel a zvonovitého těla. Nezpochybnitelný důkaz toho, že medúzy jsou nejspíš vůbec nejstaršími složitými organismy na Zemi!

Podle některých odhadů brázdily moře už před 750 miliony let, což je o celou půlmiliardu let dříve, než se po planetě rozběhnou první dinosauři!

V moři i u Karlova mostu

Nenápadné bezobratlé živočichy patřící ke kmeni žahavců dnes najdeme ve všech světových oceánech. Nejvíce se to jimi hemží v teplých pobřežních vodách, některé si ale hoví klidně i v několikakilometrové hloubce.

A podmínkou není ani mořská voda – existují i drobné medúzky sladkovodní, které najdeme i u nás. Vůbec poprvé jsou zaznamenány v roce 1930 ve Vltavě, údajně přímo pod Karlovým mostem!

Dnes je najdeme především v zatopených lomech a přehradních nádržích, vyhlášená je třeba bývalá pískovna u obce Konětopy na Mělnicku.

Medúzám se však daří všude! Nevadí jim tzv. mrtvá místa v moři, kde je jen málo kyslíku a hodně znečistění, zvládají teplé proudy, intenzivní rybolov i překyselenou vodu.

Zatímco jejich příbuzní koráli či žahavci v podobných podmínkám umírají, medúzy si vesele plavou dál.

Větší než velryby?

Na celém světě bychom napočítali několik tisíc druhů medúz rozmanitých velikostí, od milimetrů až po desítky metrů.

Suverénně největší jsou talířovky obrovské – rekordní exemplář je nalezen v roce 1870 u břehů Massachusetts, s tělem o průměru 2,3 metrů a 37 metrů dlouhými chapadly. De facto tak medúza může být delší než největší živočich na Zemi plejtvák obrovský!

K nejmenším naopak patří rody Staurocladia a Eleutheria, s 0,5 mm dlouhým tělem a chapadélky

dosahujícími sotva několika milimetrů.

Většinou jsou medúzy čiré, některé ale září jasnými odstíny růžové, žluté, modré či fialové a zhruba polovina druhů má i schopnost bioluminiscence. Světélkování jim pomáhá přilákat kořist, anebo naopak zmást predátory.

Mozek schází!

Na co asi medúza myslí, když si to míří vodou neznámo kam? Moc iluzí si nedělejte, nemá totiž žádný mozek!

Medúzám chybí i další základní orgány, včetně srdce nebo plic – namísto dýchání si jen přes tenkou pokožku vpouštějí do těla kyslík z vody. Nechybí však nervový systém s receptory, které vnímají světlo, vibrace či chemikálie ve vodě.

Některé druhy, například čtyřhranky, dokonce mají i oči, a to rovnou 12 párů. Poskytují jim výhled v barvách, celých 360° kolem sebe.

Celkově jsou však medúzy velmi primitivními živočichy a 98 % jejich těla tvoří jen voda. Když je tedy moře vyplaví na břeh, během pár hodin se doslova vypaří…

Ústa a konečník v jednom

Přes absenci mozku nechybí medúze jisté reflexy, třeba že plave k potravě nebo pryč od nebezpečí. Už samotný plavecký styl stojí za povšimnutí – svalovinou na spodní straně zvonovitého těla doslova odhání vodu opačným směrem, než chce plavat.

Takto si to mastí rychlostí v průměru 70 m/h za kořistí, kterou poté zachytí a zabije pomocí jedovatých chapadel.

Medúzy jsou typickými masožravci, s chutí posvačí korýše, drobné ryby či jiné medúzy. A jakým otvorem potrava do medúzy zmizí? V většinou tím stejným, kterým ji po chvíli vyloučí v podobě exkrementů!

Jinými slovy ústa medúzy fungují zároveň i jako řitní otvor. Existují však i takové druhy, které si při každém jídle vytvoří na těle řitní otvor zcela nový.

Kam se hrabou žraloci!

Silné medúzí zbraně se ve skutečnosti jmenují nematocyty. Jde o žahavé buňky na ostnech chapadel, ze kterých jsou v případě útoku vyvržena vlákna plná toxinů. Medúzy je nepoužívají jen tak pro zábavu, jen když potřebují chytit kořist anebo v sebeobraně.

I když mají nematocyty všechny medúzy, množství jedu se u různých druhů liší. Nejjedovatější jsou čtyřhranky, schopné jedním žahnutím zabít dospělého člověka během několika minut!

A nejen to, každá z těchto medúz obsahuje tolik jedu, že by to zabilo 60 lidí najednou!

Žahavé buňky si svou jedovatost zachovají i v případě, že byla medúza vyvržena na břeh a vyschla, a to klidně i po několik měsíců. Není se čemu divit, že medúzy mají na svědomí více lidských životů než žraloci!

Když medúza potká druhou…

Medúzy jsou povahou samotářky. Skupinky průhledných kámošek zahlédnete spíš jen v situacích, kdy všechny plavou k jednomu zdroji potravy a tak trochu je unáší stejný vodní proud.

Ovšem úplně pořád zase samy nejsou – co když se medúza zamiluje a chce se sblížit s jinou, opačného pohlaví? Takový pár medúz v tom okamžiku předvede dokonalý námluvní tanec!

Samec použije svá chapadla k tomu, aby zachytil samici a přitáhl si ji k sobě blíž. Opatrně jí předá své spermie, než se dvojice zase oddělí.

Samice pak naklade do vody tisíce vajíček, ze kterých se vytvoří larvy zvané planula. Z larvy vznikne polyp přilepený na dně, připomínající mořskou sasanku, z nějž za několik měsíců či let konečně vyroste medúza.

U některých druhů je to přeci jen rychlejší – buď se rozmnožují dělením (rozpadnou se na dvě poloviny), anebo některé fáze přeskočí a z vajíček se hned líhnou medúzí miminka.

Jediná žije věčně!

Život medúzy je někdy velmi krátký a trvá jen pár hodin. Některé druhy však žijí několik měsíců, některé několik let a jeden dokonce věčně!

Jedná se o medúzou Turritopsis dohrnii, vyskytující se v Karibiku či mořích okolo Japonka, která je dost možná jediným nesmrtelným živočichem na světě! Jak to dělá, že se stále vyhýbá svému skonu?

Pokaždé, když zestárne, vrátí se do stádia polypu – a celý životní cyklus se tak opakuje znovu a znovu!

Pokračovat to může klidně donekonečna, pokud tedy medúzu nesežere někdo z jejích predátorů. Tento zázračný proces se jmenuje buněčná transdiferenciace. Buňky se zkrátka v určitém stádiu promění v jiné.

Pro lidi je to samozřejmě fascinující – nemohli bychom se někdy takovou „obyčejnou“ proměnu podle medúz naučit také?