Podle mnohých záhadologů jsou úchvatné památky v peruánském Machu Picchu důkazem toho, že naši inckou říši navštívili mimozemšťané. Pro člověka, který nepodléhá dänikenovským fabulacím, jsou spíše potvrzením toho, že kultura Inků byla velmi vyspělá.
Vždyť postavit kamenný komplex s chrámy, paláci, terasami a zahradami ve výšce 2 400 metrů nad mořem je skutečně obdivuhodný výkon.
Říše Inků byla rozvrácena střetem s evropskou kulturou. Španělé však komplexy v Machu Picchu neobjevili, což bylo ohromné štěstí. Vzhledem k tomu, jak se na území Inků conquistadoři chovali, jistě by toho v Machu Picchu příliš nezůstalo.
Pro svět kultovní město prastaré civilizace objevil až v roce 1911 americký archeolog Hiram Bingham (1875 – 1956) z Yaleovy univerzity. Po staletí bylo tedy svědectví dávných kultur zcela zapomenuto.
Inkové při svých stavbách nepoužívali ani maltu ani jiné pojivo. Jejich chrámy vznikly z opracovaných na sebe položených kamenů. Hlavními stavbami ve městě jsou Chrám větru, Citadela a Místnost vládců.
Dodnes není zcela jasné, k jakému účelu město sloužilo, ani jaký byl důvod jeho náhlého opuštění.
Moderní výzkumy však naznačují, že město spíše než obranná pevnost, bylo vystaveno pro vládce Inků Pachacuti.
Mohlo vzniknout jako místo, kam mohla vládnoucí elita uniknout před hlukem a přelidněním ostatních měst Inků, tedy jako jakési rekreační středisko pro vyvolené.
