Syndrom cizí ruky, jindy také nazývaný anarchická ruka či syndrom doktora Strangelove (podle legendárního Kubrickova filmu) patří mezi nejkurióznější postižení, jakých se můžeme dočkat. Jedna z končetin si dělá, co se jí zlíbí!

První případy syndromu cizí ruky popíší lékaři již roku 1908, avšak nikdo jim nevěnuje přílišnou pozornost. Ta přijde až s horkým létem 1972, kdy se poprvé začne uvažovat nad poruchou coby dysfunkcí jedné z mozkových hemisfér.

Zjistí se, že kontrolu nad některou ze svých končetin – nejčastěji rukou – ztrácí zejména oběti úrazů hlavy, mozkové mrtvice či epileptici. Některé pacienty přestane ruka trápit sama od sebe, jiným, převážně těm, kteří ztrácí kontrolu v rámci epilepsie, předepíší lékaři úspěšně prášky.

A ti zbylí, kterých je bohužel téměř polovina? S těmi si věda neví rady.

„Odhaduji, že tenhle syndrom postihne zhruba každého 100. až 120. pacienta s mrtvicí,“ objasňuje nám pravděpodobnost, že se ráno probudíme dušeni vlastní rukou, neurochirurg Todd Lewis z Filadelfské rehabilitační kliniky.

Lékařská statistika ukazuje, že mozková mrtvici si najde každého desátého člověka. U kuřáků je toto riziko dokonce dvojnásobné!

Zájem Todda o syndrom anarchické ruky vzbudí několik let nazpět jedna z pacientek. Během rozhovoru totiž zvedá a zase pokládá ruku, jako by se hlásila ve škole. Žena si neposlušnou rukou strhne brýle z očí a zahodí je do rozlehlé čekárny.

„A dost!“, vykřikne pacientka a šokovanému doktoru Lewisovi s omluvou řekne: „Není to moje ruka.“ A skutečně, o chvíli později se ta cizí neposlušná ruka chytí projíždějícího vozíku a táhne vztekající se majitelku pryč.

„Základní chyba prvních výzkumu syndromu spočívala ve vnímání ho coby psychologického problému. Dnes již víme, že jde o případy pro neurology,“ vysvětluje lékař Fréderic Assal z Univerzitní nemocnice v Ženevě (Švýcarsko).

Právě tady vyšlo najevo díky magnetické rezonanci, že chybu je třeba hledat v čelním laloku mozku. Plánujeme-li nějaký pohyb, zaznamená přístroj jeho projev na laloku. Ovšem pokud se ruka hýbe sama od sebe, přestože jí mozek podvědomě ovládá, tato aktivita se na laloku vůbec neprojeví!

Jenže na doporučenou univerzální léčbu si budou muset majitelé neposlušných rukou stejně ještě chvíli počkat.