„Za svojí nastávající pojedu,“ rozhodne se Vilém z Rožmberka. Panovník, jakkoli ho uznává a ctí, mu přece nebude předepisovat, kterou ženu si má vybrat za svoji budoucí choť! Vyznání jiné víry podle Rožmberka není na překážku. Od chystané cesty do Berlína za jeho vyvolenou Žofií ho nikdo a nic neodradí…
Mladý šlechtic Vilém z Rožmberka (1535–1592)se spřátelí s brunšvickým vévodou Erichem II. (1528–1584) a zakouká se do jeho nejmladší sestry Kateřiny (1534–1559).
Spojí tak příjemné s užitečným. Vezme si dívku, která se mu líbí a navíc posílí kontakty s německou říšskou šlechtou. Má to ale jeden háček. Zatímco Vilém je katolického vyznání, Kateřina je stoupenkyní luteránství.
Přesto Rožmberk v únoru 1557 zamíří na zásnuby do dolnosaského Mündenu. 20. února 1557 od něj Erich dostává jako dar dva koně s aksamitovými přehozy. Na svou snoubenku pamatuje bohatý Rožmberk množstvím stříbrných a zlatých šperků.
Svatba proběhne o osm dní později. Mladý šlechtic se zaváže, že novomanželku nebude nutit do změny víry, a dokonce prohlásí, že na svůj dvůr kvůli ní klidně pozve luteránského kněze.
Prasatům vstup zakázán!
Kateřina za Vilémem přijíždí do Českého Krumlova v říjnu 1557 a dočká se velkolepého uvítání. Všechno musí být v nejvyšším lesku a mladý Rožmberk na to osobně dohlíží.
Ze dvora zámku dokonce vyžene prasata, když přikáže, aby „svině žádné se do dvora nepouštěly, neb jich tam veliký zástup bývá“. Novomanželce se v novém domově zalíbí a manželství je šťastné.
Kateřina má nakonec v Čechách hned dva kněze své víry a v rožmberském paláci na Pražském hradě pořádá evangelické bohoslužby. Samozřejmě, že to není po chuti přísnému katolíku Ferdinandovi I. Jenže Vilémovi jsou jeho námitky jedno.
Manželské štěstí bohužel netrvá dlouho. Kateřina při pobytu v Karlových Varech onemocní. Zdá se, že jí zdejší koupele, které navštěvovala ve snaze počít potomka, spíše uškodily, než pomohly. 10. května 1559 umírá.
Vilém truchlí podle svých slov „zármutkem velikým“. Potřebuje ale dědice, a tak se brzy začne poohlížet po Kateřinině nástupkyni.
Pomsta, která nevyšla
Patří mezi žádané partie. Je nesmírně bohatý a navíc ho v roce 1560 potkává další postup v kariéře. Je jmenován nejvyšším komorníkem Českého království.
Když se jednoho dne setká s Žofii Braniborskou z Hohenzollernu (1541–1564), dcerou braniborského kurfiřta Jáchyma II. (1505–1571), zálibně si dívku prohlédne.
19letá šlechtična se mu líbí a volba nevěsty proto padne na ni. Už v srpnu 1561 Vilém spěchá s budoucím tchánem sjednat svatební smlouvu. Naštve tím ovšem císaře. Ferdinandovi I. vadí, jak Rožmberkova moc i bohatství rostou.
„Hledáte si nevěsty jiné než pravé víry,“ předhazuje mu. I Žofie totiž pochází z luteránského rodu. Se svými výtkami ale císař neuspěje. Vilém je tvrdohlavý. Panovník se proto uchýlí k pomstě.
Když se Vilém chystá na cestu do Berlína za svou budoucí ženou, žádá některé šlechtice, aby ho kvůli větší prestiži doprovázeli. Ferdinand I. dotyčným ale mazaně zakáže v inkriminovanou dobu opustit Čechy. Cestu mají povolenou jenom ti méně významní.
Vilém si ovšem z císařova trucpodniku nic nedělá. 14. prosince 1561 si Žofii vezme za svoji zákonitou choť. Ona ale onemocní a umírá v pouhých 23 letech. Vilém chce nejdříve už zůstat sám, ale zvítězí touha po zplození dědice.
Vadí jim příbuzní
Už jako nejvyšší purkrabí Českého království si vybírá za ženu Annu Marii Bádenskou (1562–1583), dceru markraběte Filiberta Bádenského. Anna Marie je sirotkem. Vychovali ji v Mnichově na dvoře přísných katolíků Wittelsbachů.
Když Vilém plánuje další svatbu, věří proto, že tentokrát budou katoličtí Habsburkové spokojeni. Jenže vládnoucí rod, tehdy v čele s císařem Maxmiliánem II. (1527–1576), se opět vůči Rožmberkovu sňatku staví odměřeně.
„Vadilo jim blízké příbuzenství bádenských markrabat a bavorských vévodů, kteří se najednou – sňatkem Anny Marie a Viléma – stali příbuznými Rožmberků,“ píše současná historička Jiřina Doležalová.
Habsburkové mají vztek, že vliv Rožmberků tím zase posílí a rozšiřuje se za hranice Českého království. Anna Marie s Vilémem se navzdory nepřízni Habsburků v lednu 1578 berou v Českém Krumlově.
Nepodaří se jim ale počít potomka a jeho třetí žena umírá na zhoubný zánět ženských orgánů. V létě 1586 se Vilém zasnubuje s Polyxenou z Pernštejna (1566–1642). Ortodoxní katolička nevadí nikomu.
Při zahájení svatebního veselí proto ve Vilémově pražském paláci nechybí ani sám císař Rudolf II. (1552–1612).
