Dne 11. ledna 1158 přijímá hrdý český kníže Vladislav II. na svoji hlavu královskou korunu. Kromě ní dostává podle líčení Dalimilovy kroniky ještě lva, „jenž se bíle v rudém poli skví“.
Za odměnu mu krále zvířat jako symbol odvahy a moci do znaku věnuje sám římský císař Fridrich I. Barbarossa.
Českému knížeti Vladislavovi II. (kolem 1110–1174) daruje lva do znaku římský císař Fridrich I. Barbarossa (1122–1190) jako výraz díků za pomoc při dobývání Milána. Předtím česká knížata používala svatováclavskou orlici.
„Je pozoruhodné, že poprvé vůbec u nás znak lva užil na jezdecké pečeti Přemyslův bratr Vladislav Jindřich, který z milosti českého krále měl moc moravského markraběte,“ vysvětluje ale současný český historik Josef Petráň. Nemáme totiž důkazy o tom, že by sám Vladislav nový znak někde použil.
Poprvé se královské zvíře objevuje až roku 1213 právě na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1160/1165–1222), bratra českého krále Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230).
V době Přemyslovy vlády také měl lvovi přibýt druhý ocas, alespoň to tvrdí Dalimilova kronika.
Římský král Ota IV. Brunšvický (1175/1176 –1218) dárkem v podobě lvího ocasu oceňuje, že Přemysl je mu „nejbližším druhem“, protože s ním v roce 1204 bojoval proti neposlušným Sasům.
Podle jiné teorie ale lev svůj druhý ocas získal jako symbol spoluvlády Václava I. (1205–1253) a jeho syna Přemysla Otakara II. (kolem 1233–1278). Na pečeti z roku 1247 se poprvé skví se dvěma ocasy. V dnešním státním znaku lva doplňuje moravská a slezská orlice.
Slovensko: Vítězství nad smrtí
Dvouramenný kříž přinášejí z Byzantské říše na Velkou Moravu kněží Cyril (826/827–869) a Metoděj (813–885).
„Ke všeobecnému rozšíření dvojitého kříže, označovaného také jako patriarchální kříž, došlo až koncem 10. a v 11. století.
Tehdy se dvojitý kříž ze všeobecného symbolu vítězství stává ve východní církvi především symbolem vítězství nad smrtí a symbolem vzkříšení,“ uvádí slovenský historik a archeolog Titus Kolník (*1932). Trojvrší symbolizuje tři kopce:
Holý kopec, Buchlov a Modlu, které leží na tzv. Jantarové stezce, obchodní trase směřující od Jadranu k Baltu. Velkomoravský původ trojvrší je možná blíže skutečnosti, než známý maďarský výklad o znázornění třech vrchů: Tátry, Mátry a Fátry.
Polsko: Legenda o velkém ptáku
Tři bratři, Lech, Čech a Rus se prodírají lesem. Hledají místo, kde by si konečně mohli odpočinout. Náhle rozhrnou husté větve a před sebou vidí pahorek, na kterém se tyčí mohutný dub. Na stromě je upoutá orlí hnízdo.
Když při západu slunce přilétne obrovský pták a roztáhne svá křídla na pozadí zčervenalého nebe, Lechovi se nad touto scénou zatají dech.
„Toho bílého orla přijímám za znak svého lidu, kolem dubu postavím své hradiště a podle orlího hnízda ho nazvu Hnězdno,“ otočí se ke svým bratrům.
O pravdivosti legendy samozřejmě můžeme pochybovat, ovšem orlice (orel s jednou hlavou se v heraldice nazývá orlice, orel má v heraldice hlavy dvě) se jako polský symbol objevuje už kolem roku 1000 na mincích polského knížete a pozdějšího krále Boleslava Chrabrého (966/967–1025).
Ve znaku ho ale najdeme až na pečeti polského krále Přemysla II. Velkopolského (1257–1296) v roce 1295.
Maďarsko: Kudy tečou velké řeky
Červenou a bílou (bílou barvou se v heraldice zobrazuje stříbrná), původní uherské heraldické barvy, najdeme ve formě břeven (heroldské figury v podobě vodorovného pruhu – pozn. red.) už na zlaté bule uherského krále Emericha (1174–1204).
Legenda, že čtveřice červených a bílých pruhů symbolizuje řeky Dunaj, Tisu, Drávu a Sávu se ale objevuje až v 16. století.
Dnes řeky najdeme v pravé (znaky se v heraldice popisují z pohledu štítonoše – pozn. red.) části polceného (kolmo rozděleného – pozn. red.) štítu a symbolizují Dolní Uhry.
Pravou část štítu tvoří byzantský dvojkříž s trojvším, který na svých mincích nechává razit už uherský král Béla III. (asi 1148 – 1196). Nad štítem se skví svatoštěpánská koruna.
