Uprostřed nádherné přírody na severovýchodním okraji Šumavské hornatiny, přibližně 15 kilometrů jižně od Klatov, stojí kouzelné stavení s ještě kouzelnějším názvem.
Minulost zchátralého statku je však tak černá, že se mu místní raději vyhýbají obloukem – ozývají se tu podivné zvuky a zjevují se tajemné postavy. Kdo se tu prý odváží strávit noc, ten do roka zemře…
Historie tajemného místa se začíná psát v 16. století, kdy se zde rozhodne hospodařit německá rodina Panglerových. Postupně na mírném svahu louky vybudují tři statky, ze kterých časem zbude pouze ten nejmladší, postavený počátkem 19. století.
Dostane jméno Christelhof, nabízí pohádkový výhled do okolí a život v něm ubíhá poklidným tempem. Tedy až do toho osudného jarního dne, kdy idylické místo stihne tragédie, která jej poznamená navždy.
Hon na čarodějnici
Kalendář hlásí 12. květen 1828, když v nedalekém Strážově vypukne obrovský požár a většinu městečka promění v popel. „Odkud se jen oheň vzal?“ hledají občané viníka neštěstí. Většina z nich má jasno.
Popadnou kosy, kapsy si naplní kamením a vydají se k malé chatrči, která se krčí na kraji lesa pod Christelhofem. „Ta čarodějnice!“ ozývá se z davu.
Cílem jejich pomsty se stane samotářská stařena, která je známá svou znalostí bylin a vařením lektvarů. Vyvlečou ji na louku a neúnavně ji bijí a kamenují.
Živoucí noční můry
Stařena se ještě z posledních sil stačí doplazit k nedaleké bříze, obejme ji a než vydechne naposledy, místo prokleje. Od té doby zdejší obyvatele pronásleduje jen utrpení a smrt.
Jednoho ze synů Panglerových má kdosi zastřelit, když se vrací domů z bojiště 2. světové války. V roce 1947 se pak celá rodina musí na základě Benešových dekretů z Československa vystěhovat.
Statek je přejmenován na Pohádku a během následujících desetiletí několikrát změní majitele, žádný tu však dlouho nevydrží – stíhají je děsivé noční můry a vidiny, které mají jednoho z nich dokonce dohnat k sebevraždě!
Na první pohled slušňák
Ta nejděsivější kapitola Pohádky se začíná psát krátce po sametové revoluci, kdy si zchátralé stavení pronajme tehdy 40letý Ivan Roubal (1951–2015) – bývalý člen Svědků Jehovových, jejichž činnost totalitní režim zakazuje.
Na statku má původně chovat jeleny, od úřadů ale nezíská potřebné povolení, a tak si místo nich pořídí vietnamská prasata, koně a drůbež. Na obyvatele nedalekého Čachrova působí slušně a nenápadně, ke zvířatům se však chová bezohledně a krutě.
Bezcitný tyran
„Měl dva koníky, které mlátil, a jednoho snad i zabil. Jeho mrtvola se pak válela na louce,“ vzpomíná jeden ze sousedů. Zanedlouho se Roubal seznamuje s Františkem Heppnerem, který si chce nedaleko Pohádky postavit vodní pilu.
V prosinci 1991 se však po něm i jeho přítelkyni Nataše slehne zem. Jejich zmizení Roubal nevzrušeně vysvětluje odjezdem do Německa, jednomu ze svých synů se ale svěří, že na statku oba zabil a jejich těla předhodil prasatům!
Kdo zapálil Pohádku?
Protože se ale těla nikdy nenajdou, Roubal za jejich vraždu souzen není. Jeden z nejznámějších českých sériových vrahů však řádí dál a nakonec je v roce 2000 odsouzen na doživotí za pět vražd.
Za mřížemi umírá v roce 2015. Jestli ještě některé ze svých obětí nechal na statku sežrat prasatům, můžeme jen spekulovat. Ivan Roubal je poslední, kdo „prokletý“ statek obývá.
Opuštěné stavení v roce 2010 vyhoří, pachatel žhářského útoku ale není nikdy dopaden. Z místa se postupem času stane cíl milovníků paranormálních jevů, podle kterých se v Pohádce dějí hodně zvláštní věci.
