Uprostřed jedné z nejkrutějších kapitol druhé světové války, během obléhání Stalingradu v letech 1942–1943, se rodí něco zcela nečekaného. Ne plán útoku ani další zbraň, ale křehké dílo, které jako by do válečného chaosu vůbec nepatřilo. Jemný obraz.

O Vánocích, 24. prosince 1942, se německý lékař a protestantský pastor Kurt Reuber rozhodne, že v temnotě a zoufalství udělá pro své spolubojovníky něco nečekaného. Nakreslí obraz Matky s dítětem.

Je to prostý šrafovaný portrét Panny Marie s Ježíškem, vytvořený uhlem na zadní straně mapy, na které je napsáno „Weihnachten im Kessel 1942 – Festung Stalingrad – Licht, Leben, Liebe“ („Vánoce v kotli 1942 – Pevnost Stalingrad – Světlo, Život, Láska“).

Tento jednoduchý obrázek se stává něčím víc než jenom kresbou, symbolem naděje uprostřed smrti a beznaděje.

Všichni ztichnou

„Když jsem otevřel dveře bunkru a moji kamarádi vešli dovnitř, všichni jakoby ztuhli v úžasu a mlčeli před tím obrazem na jílové stěně,“ píše Reuber ve svém deníku. „Celé Vánoce probíhaly pod vlivem toho obrazu a slov:

světlo, život, láska…“ Tak Reuber popisuje okamžiky, kdy se kolem jeho madony schází vojáci, někteří zranění, jiní vyčerpaní a psychicky zlomení, a na chvíli najdou pocit klidu a sdílené lidskosti v nejtemnější části války.

Reuberova madona se stává víc než dobovým uměleckým dílem, je to emocionální útočiště pro muže, kteří vědí, že jejich dny mohou být ty poslední a že je obklopuje smrt.

Historici popisují Stalingradskou madonu jako „ikonu vánoční naděje a lidské solidarity v nejbrutálnějším konfliktu století“. Po bitvě, která znamená zlom v osudu druhé světové války, obrázek uniká z kotle smrti.

V jednom z posledních letů opouštějících obklíčené německé vojáky ho odváží jeden důstojník.

Symbol smíření

„Madonna“ pak po válce putuje zpět do Německa, kde se stává symbolem nejen vzpomínek na válku, ale i touhy po míru a usmíření.

Originál dnes visí v Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche v Berlíně a kopie najdeme i v katedrálách v Coventry ve Velké Británii a ve Volgogradu v Rusku, jako znamení smíření bývalých nepřátel.

Kurt Reuber sám se slávy svého díla už nedožije, po kapitulaci ho zajme Rudá armáda a v zajateckém táboře v Jelabuze umírá v roce 1944. Jeho madona však přežije a její příběh dodnes připomíná, že i v nejhroznějších chvílích se může zrodit světlo naděje a lásky.