Lidi nechává rozdělit do deseti společenských tříd. Tu desátou tvoří „nadlidi“ s vlastnostmi génia. Ochránci pořádku obléknou černé košile a sám si nechává říkat „Il duce“. Ne, není to Benito Mussolini. To italský básník Gabriele d´ Annunzio buduje svoji fašistickou republiku.
Spor o italské město Fiume (dnešní chorvatská Rijeka) po 1. světové válce zaměstnává mezinárodní politickou scénu. Zájem o něj mají hned dvě země – Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Království Jugoslávie) a Italské království.
Rozhodčím jejich sporu se stává americký prezident Woodrow Wilson (1856–1924). Chce z Fiume vytvořit sídlo právě se rodící organizace Spojených národů.
Italský básník Gabriele d´ Annunzio (1863–1938) ale Wilsonův bohulibý úmysl překazí. Jako bytostný italský nacionalista je naštvaný, že vítězné mocnosti 1. světové války nechtějí přiznat Itálii všechny územní zisky slíbené v tzv.
Londýnské smlouvě z roku 1915, kterou se Itálie připojila na stranu Dohody. „Vítězové musí držet slovo,“ doufá. Marně. Itálie si sice připisuje nějaké území získané na úkor poraženého Rakousko-Uherska, ale zdaleka to není všechno, co slibovala smlouva.
Pohár D´Annunziovy trpělivosti přeteče ve chvíli, kdy mírová konference ve Versailles v roce 1919 přiřkne Fiume Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Napětí se dá krájet
„Fiume je historickou součástí Itálie,“ zuří a sežene asi 2 tisíce podobně bojovně naladěných italských vojáků. „Na Fiume!,“ křičí a společně se z městečka Ronchi dei Legionari, vzdáleného asi 30 km do Terstu, vydávají na pochod. 12. září 1919 obsadí město.
„Naši osvoboditelé,“ vítají místní Italové D´Annuziovu armádu a vyrážejí do ulic. Jenže italská vláda dává od téhle akce ruce pryč.
Napětí mezi Itálií a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců se totiž kvůli hraničním sporům dá doslova krájet a italská vláda nechce situaci tímhle neuváženým krokem ještě více zhoršovat.
Vyhlášení nezávislosti
„Naše jednotky nestáhneme,“ odmítá ale básník požadavek italské vlády. Udělá pravý opak. 8. září 1920 vyhlašuje Nezávislý stát Fiume, tzv. Carnarskou republiku.
Se svým spolubojovníkem a přítelem Alcestem De Ambrisem (1874–1934) vytváří Carnarskou ústavu a vlastní model fungování státu ve fašistickém duchu. Ze vzniklého státu ale nemá radost ani italská, ani srbsko-chorvatsko-slovinská vláda.
Obě strany ale jeho zrození nakonec přiměje k jednání. Setkávají se, aby 12. listopadu 1920 po vzájemné dohodě podepsali tzv. Rapallskou smlouvu. Podle ní je Fiume státem, který nespadá pod kontrolu ani jedné ze zemí.
Ironií osudu přijmou status, který před rokem vytvořil D´Annunzio. Samozvaného vůdce k tomu ale nechtějí.
Bojuje se i o Vánocích
„Vyhlásím válku Itálii,“ vyhrožuje proto básník a výhrůžku také ihned splní. Italské námořnictvo krátce poté zablokuje přístav a letectvo začne bombardovat Fiume. Tzv.
vánoční válka trvající ve dnech 24.–30. prosince 1920 nakonec donutí D´Annunzia se vzdát a odejít z města. Až do roku 1924 pak tvoří Fiume nezávislý stát podle pravidel Rapallské smlouvy. Poté dojde k jeho připojení k Itálii jako provincie Carnaro.
Básník zatím dožívá v klidu své vily u Gardského jezera. Často ho sem chodí navštěvovat jistý Benito Mussolini (1883–1945), který se od něho v mnohém inspiruje…
