Skip to content

Stál za obřím požárem Londýna náboženský terorismus?

Je to už více než 350 let, kdy Londýn, na tehdejší dobu světové velkoměsto, smazal obří požár téměř z povrchu Země. V roce 1666 v plamenech skončilo na 80% města, shořelo 87 kostelů a 13 200 domů bylo zničeno, 70 000 až 80 000 lidí skončilo bez domova. Požár, který začal malým ohněm v jednom pekařství a končil smrtícími pogromy na cizince a zejména katolíky, se stal rozbuškou velkých náboženských nepokojů.

Rychle rostoucí město Londýn se v roce 1666 vzpamatovává z morové rány, jíž podlehlo v předcházejícím roce na 15% obyvatel. V časných ranních hodinách v pondělí 2. září probouzí majitele pekařství Thomase Farrinera na Pudding Lane jeho sluha s tím, že v domě hoří. Kouř se rychle šíří stejně jako oheň a Farriner s celou rodinou jen tak tak uniknou plamenům. Oheň zpočátku nikoho příliš neznepokojuje, protože požár byly v té době v Londýně téměř na denním pořádku. Přeplněné město se spoustou dřevěných domů, kde se svítilo svíčkami a stále plápolaly ohně v krbech, na ně bylo zvyklé. Nikdo zatím netuší, jaká zkáza bude následovat.

Požáry byly v té době na denním pořádku, nikdo netušil, že se tento požár rozšíří po celém městě.

Oheň se šířil jako lavina

K rozšíření požáru přispěje řada okolností. Když požár vypukl, mnoho obyvatel spalo a po probuzení reagují velmi pomalu, než jim dojde, že oheň ohrožuje i je samotné. Suché léto způsobilo, že Londýn je vyprahlý a dřevěné budovy vysušené jako dřevo na podpal. Navíc jsou stavby tehdy tak blízko u sebe, že si lidé na obou stranách ulice mohou potřást vzájemně rukou. A navíc je tehdy Londýn obchodním centrem, jehož skladiště jsou přeplněna hořlavým zbožím, jako lany, smůlou, vlnou, moukou či brandy.

Náhoda nebo úmysl

Požár se šíří neuvěřitelným tempem a už k večeru se šíří zvěsti, že nejde o náhodu. Samotný oheň se chová podivně. Na jednom místě se jej podaří uhasit a náhle vypukne o pár desítek metrů dál v plné síle. To vede lidi k domněnkám, že se ve městě pohybují žháři, zapalující stále nové a nové požáry. Skutečnou příčinou je však nezvykle silný vítr, který roznáší žhavé uhlíky po celém městě. Jak plamenům podléhají další a další budovy, Londýňané hledají viníky a také je nacházejí.

Město bylo plné hořlavých materiálů.

Fámy se nedaří zastavit

S postupujícím požárem se zvětšují i nepřátelské emoce vůči všem cizincům. Dezinformace se šíří snad rychleji než oheň a v podezření jsou náhle i katolíci či židé. Fámy se nedaří zastavit. Jediná tiskárna novin podléhá ohni a po městě se ústně šíří tisíce nejrůznějších verzí o vzniku požáru. Lidé hovoří o spiknutí papeženců a dokonce se objevují fámy, že město přepadly francouzské lodě a založily tak požár. Ten se podaří zastavit až ve středu ráno. Škody na majetku jsou obrovské, ale i přesto, že shořelo na 80% městských budov, hovoří dobové záznamy pouze o 10 mrtvých.

Vyrojily se také spekulace, že byl požár založen úmyslně.

Nepokoje zasahují celé město

Středa je kritickým dnem. Po celém Londýně vypukají hony na přistěhovalce a všechny lidi katolického vyznání. Jejich domy i ochody jsou vypleněny bandami fanatiků, kteří by nejraději viděli krev. Král Karel II, vydává příkaz, šířený pomocí veřejných vyhlášek. Ukládá v něm všem podílet se na uhašení zbylých požárů a výslovně v něm uvádí, že šlo o Boží čin, nikoliv o spiknutí papeženců. Zda mu někdo věřil, nebo ne, je otázkou.

Jsou za požárem katolíci?

Vládní komise, která je zřízena za účelem vyšetření příčin požáru, dospívá o 14 dní později k závěru, že za požárem nestáli Francouzi či Holanďané. Lid však chce za každou cenu najít viníka. Šíří se i tak fantastické zvěsti, že šlo o připravené katolické spiknutí, které mělo tím teroristickým činem donutit protestantskou většinu v Londýně přejít na katolickou víru. Tomu by nasvědčovala některá svědectví, plynoucí z výpovědí svědků při výsleších. Korunu všemu nasadí hodinářský učeň Robert Hubert, který se přiznává ke žhářství, protože nenávidí protestanty. Přestože se objeví svědectví v jeho prospěch tvrdící, že byl vždy protestant a francouzský hugenot a přiznání bylo jen výplodem chorého mozku, je odsouzen k smrti a pověšen v říjnu 1666.

Podle některých stálo za požárem katolické spiknutí.

Londýn nezapomíná

Bezprostředně po požáru je Londýn jen kouřícím polem trosek. Ve městě doznívají poslední pogromy na katolíky, ale většina Londýňanů už začíná s obnovou města. Ta se podaří do tří let. Nicméně nenávist ke všem přistěhovalcům, zejména katolíkům přetrvává celá léta a při každém dalším neštěstí jsou hledáni viníci právě u nich. Při patnáctém výročí požáru je na místě, kde stála v Pudding Lane ona osudná pekárna, odkryta pamětní deska s nápisem: „Zde se rozpoutalo peklo v tomto městě protestantů a to papeženci, jejichž rukou byl agent Hubert“.

Foto: Shuttertock.com, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Svět zločinu
Zobrazit více …