Je to už více než 350 let, kdy Londýn, na tehdejší dobu světové velkoměsto, smazal obří požár téměř z povrchu Země. V roce 1666 v plamenech skončilo na 80% města, shořelo 87 kostelů a 13 200 domů bylo zničeno, 70 000 až 80 000 lidí skončilo bez domova.

Požár, který začal malým ohněm v jednom pekařství a končil smrtícími pogromy na cizince a zejména katolíky, se stal rozbuškou velkých náboženských nepokojů.

Rychle rostoucí město Londýn se v roce 1666 vzpamatovává z morové rány, jíž podlehlo v předcházejícím roce na 15% obyvatel.

V časných ranních hodinách v pondělí 2. září probouzí majitele pekařství Thomase Farrinera na Pudding Lane jeho sluha s tím, že v domě hoří. Kouř se rychle šíří stejně jako oheň a Farriner s celou rodinou jen tak tak uniknou plamenům.

Oheň zpočátku nikoho příliš neznepokojuje, protože požár byly v té době v Londýně téměř na denním pořádku. Přeplněné město se spoustou dřevěných domů, kde se svítilo svíčkami a stále plápolaly ohně v krbech, na ně bylo zvyklé. Nikdo zatím netuší, jaká zkáza bude následovat.

Oheň se šířil jako lavina

K rozšíření požáru přispěje řada okolností. Když požár vypukl, mnoho obyvatel spalo a po probuzení reagují velmi pomalu, než jim dojde, že oheň ohrožuje i je samotné. Suché léto způsobilo, že Londýn je vyprahlý a dřevěné budovy vysušené jako dřevo na podpal.

Navíc jsou stavby tehdy tak blízko u sebe, že si lidé na obou stranách ulice mohou potřást vzájemně rukou. A navíc je tehdy Londýn obchodním centrem, jehož skladiště jsou přeplněna hořlavým zbožím, jako lany, smůlou, vlnou, moukou či brandy.

Náhoda nebo úmysl

Požár se šíří neuvěřitelným tempem a už k večeru se šíří zvěsti, že nejde o náhodu. Samotný oheň se chová podivně. Na jednom místě se jej podaří uhasit a náhle vypukne o pár desítek metrů dál v plné síle.

To vede lidi k domněnkám, že se ve městě pohybují žháři, zapalující stále nové a nové požáry. Skutečnou příčinou je však nezvykle silný vítr, který roznáší žhavé uhlíky po celém městě.

Jak plamenům podléhají další a další budovy, Londýňané hledají viníky a také je nacházejí.

Fámy se nedaří zastavit

S postupujícím požárem se zvětšují i nepřátelské emoce vůči všem cizincům. Dezinformace se šíří snad rychleji než oheň a v podezření jsou náhle i katolíci či židé. Fámy se nedaří zastavit.

Jediná tiskárna novin podléhá ohni a po městě se ústně šíří tisíce nejrůznějších verzí o vzniku požáru. Lidé hovoří o spiknutí papeženců a dokonce se objevují fámy, že město přepadly francouzské lodě a založily tak požár.

Ten se podaří zastavit až ve středu ráno. Škody na majetku jsou obrovské, ale i přesto, že shořelo na 80% městských budov, hovoří dobové záznamy pouze o 10 mrtvých.

Nepokoje zasahují celé město

Středa je kritickým dnem. Po celém Londýně vypukají hony na přistěhovalce a všechny lidi katolického vyznání. Jejich domy i ochody jsou vypleněny bandami fanatiků, kteří by nejraději viděli krev. Král Karel II, vydává příkaz, šířený pomocí veřejných vyhlášek.

Ukládá v něm všem podílet se na uhašení zbylých požárů a výslovně v něm uvádí, že šlo o Boží čin, nikoliv o spiknutí papeženců. Zda mu někdo věřil, nebo ne, je otázkou.

Jsou za požárem katolíci?

Vládní komise, která je zřízena za účelem vyšetření příčin požáru, dospívá o 14 dní později k závěru, že za požárem nestáli Francouzi či Holanďané. Lid však chce za každou cenu najít viníka.

Šíří se i tak fantastické zvěsti, že šlo o připravené katolické spiknutí, které mělo tím teroristickým činem donutit protestantskou většinu v Londýně přejít na katolickou víru. Tomu by nasvědčovala některá svědectví, plynoucí z výpovědí svědků při výsleších.

Korunu všemu nasadí hodinářský učeň Robert Hubert, který se přiznává ke žhářství, protože nenávidí protestanty.

Přestože se objeví svědectví v jeho prospěch tvrdící, že byl vždy protestant a francouzský hugenot a přiznání bylo jen výplodem chorého mozku, je odsouzen k smrti a pověšen v říjnu 1666.

Londýn nezapomíná

Bezprostředně po požáru je Londýn jen kouřícím polem trosek. Ve městě doznívají poslední pogromy na katolíky, ale většina Londýňanů už začíná s obnovou města. Ta se podaří do tří let.

Nicméně nenávist ke všem přistěhovalcům, zejména katolíkům přetrvává celá léta a při každém dalším neštěstí jsou hledáni viníci právě u nich. Při patnáctém výročí požáru je na místě, kde stála v Pudding Lane ona osudná pekárna, odkryta pamětní deska s nápisem:

„Zde se rozpoutalo peklo v tomto městě protestantů a to papeženci, jejichž rukou byl agent Hubert“.