V lednu 1920 se Spojené státy americké změnily. Začala tam totiž platit prohibice – tedy zákaz distribuce a spotřeby alkoholu, který znamenal pro mnohé zdroj zla.
Prohibiční zákony měly vymýtit alkoholismus a snížit kriminalitu mezi chudými, oproti tomu ropný magnát Rockefeller z nich měl profitovat…
První snahy o omezení prodeje alkoholu ve Spojených státech se objevily už v polovině 19. století, například v roce 1851 ve státě Maine, a to za účelem vypořádání se s opilectvím a kriminalitou.
K zákazu se přidaly i další státy, ale poté, co se ukázalo, že podněcuje k pašování alkoholu, byl zrušen.
Začaly se však formovat organizace, které si daly za cíl omezení prodeje „opojných“ nápojů, šlo především o Unii žen za křesťanskou střídmost a poté o Ligu proti výčepům.
Proti alkoholu modlitbou i kamením
Unie žen za křesťanskou střídmost byla založena Francis Elizabeth Willardovou roku 1874. Její členky zprvu bojovaly proti prodeji alkoholu společnými modlitbami před salony a bary, když to nepomáhalo, útočily na nálevny klacky a kamením.
Ligu proti výčepům založil Wayn Wheeler roku 1893 v Ohiu, kde se jí po 15 letech podařilo dosáhnout prohibice. Liga se věnovala demonstracím a lobbingu, politikům, kteří ji slíbili podporu, pomáhala s předvolební kampaní a dodávala jim voliče.
V březnu 1896 byl v New Yorku schválen Rainesův zákon, který zakazoval prodej alkoholu o nedělích a kvůli kterému se mnoho barů změnilo na hotely.
Žádní opilí obránci vlasti
V dalším prosazování prohibice, tedy úplného zákazu prodeje a konzumace alkoholu, Lize proti výčepům velmi pomohl vstup Spojených států do první světové války v dubnu 1917. Její stoupenci začali vyžadovat střízlivost vojáků, kteří by v alkoholovém opojení mohli vyzradit válečné tajemství, či by nemuseli být schopní dostatečně bránit vlast.
V červnu byl proto schválen Zákon o kontrole potravin a piva, díky kterému mohl prezident Woodrow Wilson regulovat zásoby potravin a omezit produkci piva a vína, stejně jako zakázat využití obilí k destilaci.
Po vyhlášení prohibice se lidé opili
Na základě tohoto zákona bylo trestné prodat či nalít alkohol jakémukoliv vojákovi, stejně jako prodávat ho na vojenských základnách či v jejich blízkosti. V prosince 1917 pak bylo zakázáno vyrábět pivo s obsahem alkoholu, přesahujícím 2,75 %.
V září 1918 byl schválen Válečný prohibiční zákon, který od 1. května 1919 dokonce zakazoval výrobu piva a vína na území USA stejně jako prodej alkoholických nápojů, obsahujících více než 2,75 % alkoholu. Prodávat se smělo jen válečné pivo a zředěné víno.
Přijetí zákona vyvolalo masovou hysterii, mnoho lidí se přesunulo do salonů, kde pili až do ranních hodin.
Zákaz pití i prodeje alkoholu
To nejhorší ale mělo teprve přijít. V prosinci roku 1917 byl kongresu předložen ke schválení tak zvaný Volsteadův zákon.
Ačkoliv ho předložil republikánský kongresman Andrew Volstead, autorem návrhu byl ve skutečnosti zakladatel a vůdce Ligy proti výčepům, Wayne Wheeler.
Úmyslem zákona bylo zakázat občanům vyrábět, prodávat, vyměňovat, přepravovat, dovážet, vyvážet, poskytovat, nalévat (to platilo pro barmany) a vlastnit „opojné“ nápoje, jejichž obsah alkoholu přesáhl půl procenta.
Zákon, který prošel sněmovnou i senátem, sice vetoval prezident Wilson, sněmovna ho nicméně následně přehlasovala, a nařízení tak 17. ledna 1920 vstoupilo v platnost.
Rockefeller vydělává na prohibici
Na přijetí prohibičních zákonů se podle jedné z konspiračních teorií měl podílet i americký průmyslník John D. Rockefeller, revolucionář v oblasti ropného průmyslu a zakladatel Standard Oil Company. Co ho k tomu mělo vést? Samozřejmě vlastní zisky!
Když totiž zjistil detaily o vývoji Modelu T s přezdívkou Plechová Líza, tedy automobilu vyráběném společností Ford Motor Company Henryho Forda mezi roky 1908 až 1927, měl se údajně stát velkým propagátorem prohibice.
Alkoholem k lepší jízdě
První automobil společnosti Ford měl totiž jezdit i na etanol z kukuřice a vývoj biopaliva se ropnému magnátovi rozhodně nemohl líbit.
Společnost General Motors, další americká automobilka, testovala přidávání etanolu do benzinu, aby zvýšila výkon a odstranila klepání motoru. Benzin má totiž tendenci k samozápalům a detonacím, označovaným za klepání, které poškozuje motor.
Kvalita benzinu je udávána oktanovým číslem, které se mísením s etanolem zvýší, a zlepší tak jeho vlastnosti.
Dohoda s General Motors
Kdyby se začal do benzinu přidávat alkohol, ztratil by ropný průmysl 10 až 20 % svých tržeb v závislosti na množství přidaného alkoholu. To se Rockefellerovi, stojícímu v čele Standard Oil Company, nemohlo líbit.
Měl se proto spojit s General Motors a podpořit vývoj paliva s přidáním olova. To vyřešilo problém s nežádoucím klepáním a zároveň nesnížilo zisky ropného magnáta. Normou se tak stal škodlivější olovnatý benzin.
Přesvědčený podporovatel prohibice
Pravda je ale s největší pravděpodobností jinde. Ano, Rockefeller prohibici skutečně podporoval, ale spíše z vlastního přesvědčení, protože byl věřící abstinent než z důvodu zvyšování svých zisků.
Jeho žena byla navíc zaangažována v hnutí podporujícím prohibici. Rockefeller rovněž věřil tomu, že zákaz alkoholu zvýší produktivitu jeho zaměstnanců.
Z rozhodujících pozic svého impéria se ale stáhl a odešel „do důchodu“ v roce 1897, tedy v době, kdy prohibiční hnutí sílilo, ale dávno předtím, než prohibiční zákony vstoupily v platnost.
Alkohol a automobilismus
Důvod, proč se společnost General Motors nakonec přiklonila k přidávání olova do benzinu namísto etanolu, byl především technický. Etanol na sebe váže vzdušnou vlhkost, a po delším čase tak snižuje kvalitu paliva.
Distribuce benzinu v Americe 20. let byla zdlouhavá a panovala oprávněná obava, že než by se palivo z rafinerie dostalo do aut, obsahovalo by již takový podíl vody, který by mohl znesnadnit startování a zvýšit korozi motoru.
Využití etanolu jako paliva bránily také vysoké daně a náklady na výrobu. Oproti tomu prohibice využití alkoholu v průmyslu nebránila. A i samotný Henry Ford zavedení prohibice podporoval.
Na prohibici bohatne mafie
S prohibicí ovšem chuť Američanů dopřát si nějakou tu skleničku alkoholu nezmizela.
Alkohol si začali tajně vyrábět doma, což mělo za následky požáry způsobené výbuchy domácích destilačních kolon, navíc tyto destiláty bývaly často zdraví škodlivé a občas i smrtelně jedovaté.
Proto bohatí Američané raději nakupovali pašovaný alkohol z Kanady, Střední Ameriky a také Evropy. Černý trh s alkoholem měla pod palcem mafie, která tak velmi bohatla a prorůstala legálními vrstvami americké společnosti. Nejslavnějším mafiánem profitujícím z prohibice byl Al Capone.
Konečně konec zákazu alkoholu
Prohibice měla řadu negativních dopadů na americkou společnost.
Nejenže neúměrně zaměstnávala policii, připravila o zaměstnání mnoho lidí a kriminalizovala i do té doby bezúhonné občany, paradoxně navýšila počty alkoholiků, a navíc způsobila Spojeným státům obrovské ztráty na daních a clech.
To si politici uvědomili především během Velké hospodářské krize, kterou v říjnu 1929 rozpoutal propad akcií na americké burze ve Wall Street. S návrhem na zrušení prohibice šel proto do prezidentských voleb i Franklin D. Roosevelt.
Po svém zvolení se o to velmi zasazoval. Nakonec se mu to podařilo v prosinci 1933. Když prohibice definitivně skončila, bylo v USA třikrát více tajných barů než v roce 1919.