V letech 1939-1945 mají špionážní služby pořádně napilno. Těm britským se často daří dostat Němcům na kobylku. A ti nejednou zkazí, co mohou…

Heinrich Kreipe (1895–1976) nově velí německé 22. pěší divizi na ostrově Kréta. Při návratu z kanceláře v Archanes do svého sídla v Knossu večer 26. dubna 1944 zastaví jeho vůz povelem „Halt!“ hlídka. Vyžádá si doklady.

Když Kneipe sáhne do náprsní kapsy, ucítí na prsou hlaveň pistole. Britský agent Patrick Leigh Fermor (1915–2011) zavelí: „Ruce vzhůru!“ Tři chlapi generála popadnou a s pouty a svázaného šoupnou na zadní sedadlo auta. Operace britské tajné služby a hnutí místních partyzánů trvá jenom 70 vteřin.

Mají požehnání nejvyšších míst

Leigh Fermor se vzápětí generálovi omluví za hrubost při zásahu. Vůz s britským řidičem Williamem Stanleym Mossem (1921–1965) hladce projede městem plným Němců. Generálovo auto se nikdo neodváží zastavit. Míří k přístavu Rethymno.

Tam v autě naaranžují situaci jako by Kreipeho odvlekli námořníci a jdou na jih do hor. Na fintu s námořníky ale Němci neskočí. Z pláže Rodakino pak prchnou v noci 14. května 1944 na člunu do egyptského Mersá Matrúh.

V Káhiře pak proběhne tisková konference, kde světu prozradí, že plán únosu provedený se souhlasem Winstona Churchilla vyšel.

Lidé nevědí nic

Pozornost německé rozvědky Abwehr přiláká také Irsko, ačkoliv tam na konci 30. let 20. století žije pouhých 318 Němců.

Šéf rozvědky Wilhelm Canaris (1887–1945) se rozhodne navázat kontakty s Irskou republikánskou armádou (IRA). V letech 1939–1943 postupně pošle do Irska 13 agentů. O úspěchu se ale mluvit nedá.

Současný britský vojenský historik sir Max Hastings k tomu poznamenává:

„Všudypřítomným prvkem všech německých operací v Irsku byla naprostá neznalost země, mnohem větší, než kolik toho Britové věděli, dejme tomu, o Albánii.“ Míří sem lidé, kteří o zdejších poměrech nevědí nic, vybírají si špatné cíle a při operacích dělají přímo školácké chyby.