„Sparta!“ bouchají vojáci krátkými meči do štítů. V roce 431 před naším letopočtem vypuká peloponéská válka, která řádně zamíchá kartami moci. Proti sobě se postaví Athény vedené námořním spolkem a peloponéský spolek, v jehož čele stojí Sparta.

Zdlouhavý konflikt plný prozatímních smluv, krátkých období míru, ale hlavně krveprolití završí roku 404 před naším letopočtem vítězství Sparty. Než se tak stane, zemřou tisíce lidí. Většina z nich však nepadne v bitvě.

Skončí v neoznačených hromadných hrobech jako jedny z mnoha obětí athénského moru, řádění nemoci, jejíž podstata nedá spát ani dnešním vědcům.

Když Sparta odřízne zásobovací cesty, přijde hlad. Athéňané nebudou s to čelit nepříteli horšímu, než který číhá za hradbami. Mezi lidem se začínají šířit nemoci. Příznaky jsou vždy podobné: Vysoké horečky a zarudlá kůže, na které se objeví malé puchýřky.

„Přišla z Etiopie, prošla Egyptem a Libyí. A teď je tu,“ líčí cestu nemoci, které nikdo neřekne jinak než athénský mor, starověký historik Thucydides (460–395 př. n. l.).

Řádění se ale neomezí jen na hradby Athén. Nemoc se dostane jak do Sparty, tak do zbytku Řecka. V Athénách jí podlehne třetina obyvatel! „Zdraví lidé náhle trpěli bolehlavem, měli zánět v očích či hrdle nebo na jazyku, který mnohým krvácel.

Jejich dech strašlivě páchl. Tyto příznaky následoval chrapot, bolest hrudníku a kašel,“ líčí Thucydides.

Dnešní věda se snaží objasnit, o jakou nákazu se vlastně jednalo. Ve hře je tyfus, pravé neštovice, spalničky smíchané se syndromem toxického šoku, a dokonce antrax! Podobné příznaky ale může mít i africká ebola – ostatně, nemoc z Afriky pocházela.

V lednu roku 1999 svolala Marylandská univerzita lékařkou konferenci. Lékaři a další vědci došli k závěru, že nemoc, která zabila Řeky, byl tyfus. „Všechno sedí. Tyfus propuká nejčastěji během válek, má zhruba 20procentní úmrtnost.

Často má podivné vedlejší symptomy – stejně jako v Athénách,“ vysvětluje profesor medicíny.