Jak by vypadal SSSR kdyby Jurij Vladimirovič Andropov vydržel ve funkci generálního tajemníka ÚV KSSS déle? Možná podobně jako dnešní Čína. Jako země s relativně svobodnou ekonomikou, ovšem vše by muselo probíhat pod dohledem neomylné strany…
Stejně jako jeho předchůdci Brežněv a Chruščov, i Jurij Andropov může za své rychlé kariéře vděčit Stalinovu velkému teroru.
Stalinově pozornosti totiž neušla ani organizace Komsomol a koncem 30. let nechal její vedení povraždit. Na jedno z uvolněných míst dosedl právě Andropov. Během války pak plynule vplul do stranického aparátu.
Po Stalinově smrti v roce 1953 přešel do diplomatických služeb. Působil jako velvyslanec v Maďarsku, a to i během protisovětského povstání. Za věrné služby mu poté Chruščov svěřil funkci tajemníka pro dohled nad sovětským blokem.
Už tehdy tedy Andropov aktivně zasahoval i do vnitřních záležitostí Československa.
Úzké propojení s Chruščovem se Andropovovi stalo málem osudným. Ještě v předvečer jeho sesazení za ním stál, což mu Brežněv nezapomněl. Byl odklizen, ovšem na místo, které skýtalo netušené možnosti.
V roce 1967 se totiž stal šéfem obávané KGB. Tajná policie zažívala své hvězdné chvíle v období Stalinova teroru, ovšem za Chruščova byla odsunuta do pozadí. Avšak Andropov jí vrátil její zašlou slávu.
Inteligentní Andropov v lecčems připomínal náčelníka německé tajné služby Abwehr Wilhelma Canarise (1887–1945). Nezajímal ho přepych, ani obdiv okolí, neúčastnil se proslulých stranických dýchánků uprostřed luxusních dač.
Bystrým okem sledoval okolí a málokterá informace mu utekla. Nemusel být vidět, zatím mu stačilo tahat za nitky ze zákulisí. Tušil, že jeho chvíle ještě přijdou. Co ovšem nemohl vědět, že budou tak krátké.
Andropov postupně urovnal vztahy s Brežněvem a stal se jednou z nejdůležitějších osob v SSSR. KGB se pod jeho vedením stala znovu obávanou organizací. I on nese odpovědnost za invaze do Československa a zejména do Afghánistánu.
V roce 1982, těsně před Brežněvovou smrtí se vrátil do ústředního výboru ÚV KSSS.
Když Brežněv zemřel, Andropov zaujal jeho místo. V té době již však neviditelný nepřítel v podobě rakoviny hlodal v jeho těle.
Přesto se pustil do určitých reforem, pokoušel se omezit absentérství, alkoholismus a černý trh, vystupňoval boj proti zkorumpovaným brežněvovským kádrům a řadu funkcionářů poslal do důchodu, některé dokonce i před soud.
Ekonomické reformy byly nutností, vždyť sovětský HDP v té době dosahoval pouhých 25 % amerického v roce 1928. V USA trvalo postavení velké továrny 2 roky, v SSSR 9 let.
O chaotičnosti tehdejšího uvažování svědčí i fakt, že počet rozestavěných objektů šel do statisíců. Technické zaostávání za Západem činilo 15 až 25 let, 40 % strojního parku bylo ve stavu totálního opotřebování.
Ve venkovských obchodech byly k dostání jen vodka, sůl a portréty sovětských aparátčíků…
Na uvolněná funkcionářská místa Andropov dosazoval mladší lidi, jeho oblíbencem byl i Michail Gorbačov (*1931).
Celkem se mu povedlo vyměnit pětinu všech oblastních a krajských tajemníků komunistické strany, pětinu všech ministrů a plnou třetinu vedoucích oddělení ve vlastním ÚV KSSS, což by bylo za Brežněva zhola nemožné.
Síly mu ovšem rychle ubývaly. Navíc se mu příliš nedařilo v zahraniční politice, proti němu stál americký prezident Ronald Reagan (1911–2004) rozhodnutý sovětské impérium uzbrojit, prohlubovala se také izolace SSSR.
Andropovovi nepomohl ani incident, když sovětská armáda sestřelila civilní jihokorejské letadlo, při kterém 1. 9. 1983 zahynulo 269 lidí.
V druhé polovině roku byl Andropovův zdravotní stav natolik kritický, že se nemohl účastnit ani schvalování státního rozpočtu. Zemřel 9. února 1984.
