Sovětský kosmický výzkum má smělé plány. Jednou by chtěl vynést atomovou bombu až na Měsíc, kdy by vybuchla. Pomoci tomu má program misí na Měsíc s názvem Luna. Jedna ze sond tohoto programu skutečně dosáhne povrchu našeho přirozeného satelitu.
Sovětští výzkumníci se v letech 1959 až 1976 snaží předběhnout Američany a chtějí prozkoumat Měsíc jako první. Jejich program Luna je nástrojem, který má tento cíl naplnit. A nutno poznamenat, že je poměrně úspěšný.
V jeho rámci je uskutečněno 24 misí, z toho 15 vydařených. Astrofyzikové tak slaví, mají nové informace o složení Měsíce, jeho teplotě nebo gravitaci.
Úplně první zamýšlený let sondy na Měsíc se nevydaří, a tak sovětská strana považuje za první oficiální sondu Lunu 1, která startuje k našemu nejbližšímu vesmírnému tělesu 2. ledna 1959.
SSSR vítězí nad USA
Ta bohužel Měsíc těsně míjí kvůli pochybným výpočtům rychlosti nosné rakety sondy.
Štafetu tedy 13. září přebírá Luna 2. Vše se vydaří na jedničku a sonda se stává prvním objektem, který na povrchu Měsíce spočine – sonda se ale nevrátí a na Měsíci už zůstane bez další aktivity. Následující Luny už mají vždy cíle specifické.
Luna 3 se postará o zhotovení fotografií odvrácené strany Měsíce, Luna 16 přiváží na Zemi úlomky měsíčních hornin. Sedmnáctku proslaví vynesení vozítka Lunochod přímo na Měsíc.
Luny vypouští Sovětský svaz do vesmíru z kosmodromu Bajkonur, který se dnes nachází na kazašském území.
Atomovku na Měsíc
Sovětský svaz měl ale mnohem smělejší cíle. Luna 2 měla na Měsíc dopravit nukleární nálož. S podobným úmyslem koketovali i Američané. Oba znesvářené národy chtěly dokázat, že právě jejich vojenská síla je nadřazená té druhé.
Sověti od záměru nakonec upustili – báli se totiž, že by ztratili kontrolu nad sondou i raketou, která by mohla dopadnout mimo území SSSR. Pak by sovětské know-how mohl získat kdekdo. Třeba právě Američané.
